„…Miláčku, my moc dobře víme, co všechno pro nás děláš: uklízíš, vaříš, nakupuješ, pereš, věšíš, sušíš, skládáš do komínků, žehlíš, napařuješ, třídíš, zašíváš, přišíváš, uklízíš do skříní, vůbec všechno uklízíš koupelnu i celý dům, leštíš zrcadla, utíráš prach, myješ schody i nádobí, věšíš záclony, luxuješ koberce, vytíráš podlahy, natíráš je voskem, co klouže, leštíš okna, maluješ stěny, věšíš dětem obrázky…“
„Vašku, je ti něco? Jsi nemocný?“
„…Staráš se o mě i o děti, připravuješ svačinky, vozíš děti na kroužky, i na ty, které jsem vybral já, a ty jsi s nima nesouhlasila, vyzvedáváš je ze školy, vozíš ke kamarádům a pořádáš narozeninové oslavy, pečeš nám dorty, uklízíš po nás oblečení, hračky, hrnečky, talíře i drobky.. Děláš s dětma úkoly, chodíš na všechny třídní schůzky, píšeš si s učitelkou, foukáš bolístky, mazlíš se, čteš večer pohádky…“
„Vzal sis nějaké prášky? Dali ti drogy? Haló! Je tam někde můj manžel?“
„Vaříš nám – ty mňamky, co milujeme, i ty bezmasý fujky, abychom byli zdraví. Pečeš, smažíš, pořádáš výlety, vybíráš letní tábory, kupuješ oblečení, jídlo, pomůcky do školy i na kroužky… Víš, jak se jmenuje třídní učitelka, knihovnice, družinářka i ta paní, co organizuje školní obědy. Zdravíš se s maminkama spolužáků našich dětí, které já ani nepoznám.. Víš, kde máme všichni všechno uložené a taky cokoliv najdeš.“
„No tak, Vašku! Přestaň! Děláš si ze mě legraci…?“
„…Když jsme nemocní, běžíš k řezníkovi a pak nám uvaříš ten výborný vývar z kostí, abychom zesílili. Dojdeš s dětma k lékaři a přineseš všem léky, rozdělíš je, dáš nám obklady, uvaříš čaje, pustíš televizi a vyměňuješ dvdčka s pohádkama. Všechny nás pohladíš a dáš pusu a nikdy sama nemarodíš, alespoň dokud nejsme z nejhoršího venku… Máme tě hrozně moc rádi, i když ti to neříkáme tak často, jak bychom měli. Jsi naše sluníčko a neumíme si vůbec představit, kdybys nebyla… Nevíš, kde máme ten krém, kterým mi masíruješ záda?“
“Tím vším mi chceš říct, že máš milenku a nezasloužíš si mě, nebo že tě bolí záda a potřebuješ masáž?“
„Chtěl bych ti teď namasírovat nohy. Už jsem to tak dlouho neudělal a přitom celý den běháš kolem nás.“
„A proč teď? Proč zrovna dneska? Copak je svátek matek?“
„Ne, myslím, že ne. Víš, kolegovi včera zemřela manželka a on už jí to všechno nestihl říct…“
„Ale já neumírám…“
„…Víš, ona skočila pod vlak - měla pocit, že všechno co dělá, nemá smysl a že se bez ní snadno obejdou... A to my se teda neobejdem!“
Povídkový blog Ouzasna.cz
NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ
-
„Chtěla bych si koupit plavky…“ rozhlížím se po obchodě plném podprsenek, pestrých plaveckých úborů, spodního prádla a košilek. Prodavačka...
-
„Co jsme to udělali?“ „Trochu divná otázka, nemyslíš? Prostě jsme se spolu vyspali.“ „Tak to vím taky. Jen se to nemělo stát.“ „Nebyl...
-
Zakopnu o vystouplý kořen a málem upadnu. Něco mi říkalo, že sem dnes nemám chodit. Je svatojakubská noc a to se na tomhle místě prý plní př...
-
"To víš, že o víkendu už určitě dorazím… Taky tě miluju. Pa, pa…“ Petr s úlevou odloží telefon. Tak tohle by zvládl. Jeho žena Alice ...
-
„To si snad dělají srandu, ne?“ Monika je rozčílená a choulí se do své luxusní bundy. Ulicí fouká ostrý vítr. Ničí její drahý účes od Luise ...
-
Říkám ti, že nejedu!“ „Jedeš! Jsi tlustej, funíš a navíc jsi mi to slíbil,“ manželka na chvíli přestane balit a podívá se na mě káravým po...
-
Leden – začátek roku, čas hladu a marných předsevzetí... I já jsem podlehla touze po krásném pružném těle, bez tuků, a rozhodla se cvičit. ...
-
„Kdy už jí to konečně řekneš?“ Ivana, ještě trochu udýchaná, se na posteli otočí k Patrikovi. „No, jo, vždyť jo…“ Patrik přemýšlí, jak se...
-
Vladimíre, já vím, že jsi mi zakázal ti psát, ale dnes prostě musím. Zdál se mi hrozný sen a myslím, že to bylo varování. Klidně tuhle esem...
-
„Jíst už budete, doufám, sami?“ zeptá se Anna jízlivě a položí na stůl před dvojčata talíře s obědem. „Ten sarkasmus snad není nutný, dr...