„Mami, co je tohle?“
„A co?“ Věra zvedne hlavu od kontejneru s tříděným odpadem a upustí tašku na zem. Podlomí se jí kolena a na zátylek ji políbí smrtka. Má dojem, že se svět zastavil a černá díra je docela hezké místo, kam by si teď docela ráda odskočila.
Osmiletý syn drží v ruce plastovou krabici od jejího nového vibrátoru a zvědavě si ji prohlíží.
Věra je zvyklá, že jí Pavlík klade spoustu zvědavých otázek. Někdy se svou kadencí blíží kulometu v bojové palbě. Zajímá ho cokoliv, co dosud nezná, tedy kromě mluvnice ve škole... Ona se mu vždy snaží vše vysvětlit, jak nejlépe zvládne. Ale na některé otázky nemá odpověď ani teta Wiki. Proč tu věc proboha neutopila v normální popelnici a strkala ji do tříděného odpadu? Rutina, zvyk, blbost?
„To nic není, to zahoď! To je… Je to jen… …Od mixéru…“ vydechne Věra.
„Ne, nedá se tím šlehat kakao. Víš, on, no on se hned rozbil, tak jsem ho odnesla zpátky do obchodu…“
„Bez krabice? A vzali ti ho?“
„No… Jsem ji nemohla najít… Ale vzali. Byli moc hodný. A ty to vyhoď. Už ji nebudeme potřebovat.“
„Jé to je na ty samý baterky, co mám v tom autíčku na dálkový ovládání. A to umí jezdit hrozně rychle. Viď, mami. Hnnnn… Hnnnn…“ Pavlík jezdí kvádrem po kontejneru a ukazuje, jak rychlé jeho auto dokáže být.
„Hrozně rychle… Ale tu krabici vyhoď, ano? Hned!“ Věra poslední větu doslova zaječí. Právě spatřila starší paní, neomylně mířící jejich směrem.
„Mami, a proč je tady napsáno: "Nezapomeňte na svou hračku použít lubri… kační, aha, lubrika-ční gel." Mami, ty jsi říkala, že to je to mixér, a tady píšou "hračka".“
„Dej mi to!“ vypískne pološílená Věra. Začíná se třást.
Pavlík jako by si její reakce vůbec nevšiml. „Mami, ty si hraješ beze mě?“ v jeho slovech zní jasná výčitka.
„Okamžitě mi to dej!“ Jak to mohla dopustit? Už chce vzít obal synovi násilím, ale ta starší paní ji sjede pohledem.
„Vždyť je to jen krabička… Tak ho nechce, ať si hraje. Hele, já tu mám taky takovou pěknou…“ žena se zanoří do svého tašky a vytáhne obal od ručního šlehače.
„Jéééé, ten je úplně jinej, než ten náš!“ Pavlík strčí staré paní před obličej obrázek vibrátoru. Ta se snaží zaostřit, ale asi se jí to moc nedaří, protože udělá krok zpět a zavrávorá. Chvíli se snaží získat rovnováhu, ale nakonec upadne a z hrdla se jí ozve bolestivý vzlyk.
Pavlík na ni kouká, ale když se nic neděje, pokračuje: „Hele, ten náš je barevnej a nemá ty drátky na šlehání jako ten váš… Ale nevím, který je výkonnější. Škoda, že mi ho máma neukázala, než se rozbil…“
Věra využije chvilky nepozornosti, popadne krabici a hodí ji do nejbližšího kontejneru. Pak už se jen snaží paní zvednout ze země. Naštěstí to jde. Když chce ženu i trochu oprášit, dolehne k jejím uším šepot: „Ale víte, že to není mixér, že ano?“
Věra zrudne, odstoupí od ženy a jen beze slova kývne na souhlas.
„Máte moc chytrého kloučka…“ pochválí ji paní, poplácá Pavlíka po hlavě a vzdálí se ke kontejneru s papírem. Vysype do něj celý náklad a s mírným kulháním odchází.
„Mami, víš, že jsi to hodila do špatnýho?“
„Co?“
„No tu krabici. Hodila jsi ji do papíru…“
„Aha. No vidíš… Tak to mě mrzí. Ale už ji nevyndáme.“
„Ale možná by to šlo…“ zamyslí se Pavlík. On tam sice nedosáhne, ale kdyby vzal klacek…
Věra mu nevěnuje pozornost, je ráda, že má celou situaci z krku. V minutě roztřídí zbytek, vezme Pavlíka za ruku a zamíří společně domů. Chce si dát kávu a nohy na stůl. Tohle byl teda trapas… Ještěže už je konec.
Jenže Pavlík svá témata opouští jen nerad a tak ještě cestou spustí lavinu dalších otázek: „Mami, a jak teda fungoval ten náš mixér? Já tomu pořád moc nerozumím... Tam psali, že to "vibruje"... Jak? A proč tam bylo, že je to hračka? Ty si v kuchyni hraješ? A co je ten, ten – "lubriční gel"? Neměla jsi to s ním nejdřív namazat? Třeba by se to nerozbilo a nemusela bys to nosit zpátky do obchodu. Má teta Magda taky takový? Myslíš, že by mi ho ukázala, abych viděl, jak funguje? Já si to nějak neumím představit… Možná ho má doma někdo ze třídy… Jak se to jmenovalo? Myslíš, že to budou znát kámoši na Discordu…?“
*****
Kam dál?
Si to zařiďte...Lepší než zloděj
Božský blbec (18+)
Proč zrovna teď?
Krvavé prádlo
Prudička
To musíš být trochu optimistka
Modelka na zapřenou
Bosá chodidla do lesa nesmí
Smolná štafeta
Mužům vstup zakázán
Automat na štěstí
Návod na mámu
Ptáček přiletí ve středu
Pan Lžička a ponožkový čaj
Žádné komentáře :
Okomentovat
Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)