středa 6. ledna 2016

Strážní psi a makové pole - bajka (a ne tak úplně moje)

V jedné zemi vládl muž jménem Vladan. Vladanovi patřilo velké pole plné vzácných makovic.
Každý rok, díky úrodě, země vzkvétala a lid nemusel platit daně. Aby bylo pole v bezpečí, hlídala je smečka strážných psů - silných, rychlých a mrštných. Psů s nejlepším výcvikem.

Všichni mohli být spokojení, ale jak už to bývá - nebyli. Jednoho dne přišli poddaní a stěžovali si, že psi příliš štěkají a ruší tak jejich zasloužený klid po práci. Protože Vladan chtěl svému lidu vyhovět, zakázal psům při hlídání štěkat. Marně jej psi upozorňovali, že strážit bez štěkání, je téměř nemožné.
"Je to vaše práce, tak si poraďte," odvětil Vladan.


Od toho dne psi procházeli polem tiše a vypadalo to, že makovice nikdo nehlídá. Brzy se stalo, že strážný pes zardousil zloděje, který se vkradl na pole, a to bez jediného zaštěkání. Psi očekávali odměnu za vzornou službu a mnozí pohotovému kamarádovi záviděli audienci u Vladana. Horlivě se dohadovali, zda mu Vladan věnuje řád za hrdinství nebo jen pochvalu a potřesení tlapkou. Nikdy se to však nedozvěděli. Po úspěšném hlídači se slehla zem a nikdy jej už nikdo neviděl.

Zatímco strážní psi čekali odměnu za vzorné služby, lid si znovu stěžoval: „Psi jsou nebezpeční. Používají nepřiměřené metody!“

Vladan vydal nové nařízení, aby strážní psi absolvovali výcvik, jak se chovat k lidem a osvojili si nové způsoby ochrany pole. Nemohou přece zabíjet lidi. Je třeba najít nová - inovativní a především humánní řešení.

A tak začali psi chodit na kurzy, kde se učili, jak dávat pac, jak si na rozkaz sednout či lehnout, jak se nechat drbat na bříšku a nosit aportíček. Přestože se psi snažili zvládat nové metody, školení i hlídání, nebylo v jejich silách podávat stejné výkony jako před tím. Zkuste stíhat zloděje, když mu nejdříve musíte dát pac, nechat se podrbat a pak si sednout, když vám poručí.

Brzy se v zemi rozkřiklo, že pole hlídá banda poddajných hafíků a každý si tak z něj může odnést, co jen chce.

Když nadešel čas úrody, nebylo už, co sklízet. Celé pole bylo rozkradené. I povolal si Vladan znovu strážné psy, všechny je propustil a nechal vyhnat ze země. Marně se bránili, že jen plnili rozkazy, které dostali.

Ale aby to bylo spravedlivé - nakonec došlo i na Vladana. Lid nechtěl vládce, který nezvládl výcvik psů, neochránil pole makovic a nařídil znovu platit daně. A tak se lidé vzbouřili do třetice. Tentokrát proti Vladanovi. Vyhnali jej ze země a vytvořili si vlastní vládu – vládu lidu, ale to už je zase jiný příběh…;)


Poučení 1: Naslouchej lidu, ale čiň dle rozumu svého.
Poučení 2: Některým lidem se prostě nezavděčíš.
Poučení 3: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.


======
U této bajky jsem udělala naprostou výjimku - napsala jsem ji podle námětu účastnice firemního kurzu tvůrčího psaní. Standardně nápady našich studentů nepoužívám. Nepřijde mi to vůči nim tak úplně fér. Proč jsem to tentokrát nedodržela?
1) Nápad mi přišel naprosto geniální - sedí jak na politickou scénu, tak na firemní prostředí.
2) Autorka původního textu striktně odmítla svou bajku publikovat, s tím, že se bojí být s tématem jakkoliv veřejně spojována (proto zde nemohu uvést její jméno).
3) Neměla jsem to srdce si jen představit, že by nikdo jiný už její bajku neslyšel.


Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ