Strážní psi a makové pole - bajka (a ne tak úplně moje)

V jedné zemi vládl muž jménem Vladan. Vladanovi patřilo velké pole plné vzácných makovic.
Každý rok, díky úrodě, země vzkvétala a lid nemusel platit daně. Aby bylo pole v bezpečí, hlídala je smečka strážných psů - silných, rychlých a mrštných. Psů s nejlepším výcvikem.

Všichni mohli být spokojení, ale jak už to bývá - nebyli. Jednoho dne přišli poddaní a stěžovali si, že psi příliš štěkají a ruší tak jejich zasloužený klid po práci. Protože Vladan chtěl svému lidu vyhovět, zakázal psům při hlídání štěkat. Marně jej psi upozorňovali, že strážit bez štěkání, je téměř nemožné.
"Je to vaše práce, tak si poraďte," odvětil Vladan.

Bajka o semaforu

„Já jen bliknu a všichni stojí,“ chlubí se červená na semaforu.

„Prosím tě! Ty, že blikneš a všichni stojí? To bych chtěla vidět! To umí každá babka na přechodu. Vlítne tam a taky všichni stojí. A ještě u toho hvízdají gumy. JÁ když se rozsvítím, tak všichni jedou! A to je něco! Několik pruhů najednou a všichni na můj povel: HNNN, HNNN...!“

„Abys ty mohla dát povel k jízdě, tak nejdříve musí zastavit,“ nedala se červená. „A to umím jen JÁ!“

„Neumíš, kdyby před tebou nebyla oranžová, tak akorát nabouraj,“ posmívá se zelená.