čtvrtek 3. května 2018

Sedm zubů pro štěstí - povídka

„Říkám ti, vezmi si ty chrániče, jinak nikam nejdeš!“ křičím na syna jako hysterka. Nemůžu si pomoct. Strašně se o něj bojím. O jeho hlavu, ruce, nohy, tělo…

„Děláš ze mě trapáka. Budou se mi smát…“ Marek bere s odporem puberťákovi vlastním do ruky sportovní tašku, do které jsem mu nachystala kompletní výbavu chráničů, „Kdybych si oblík tohle všechno, byl bych jako medvěd a ani se nehnul…“

„Ale nic se ti nestane…“ argumentuji.

„Mami, já tam chci vyhrát! Chápeš? Na parkúr se chrániče prostě nenosí...“
„Ale měly by…“

Já vím, že má pravdu. Ti kluci skutečně skáčou salta přes vysoké překážky po městě jako Spydermani bez jakékoliv ochrany a moje obavy nikoho nezajímají…

„A nemohl by sis na sebe vzít alespoň ten páteřák? Pod tričkem nebude vidět…,“ zkouším poslední možnost.


„Zkusila sis ho někdy? V tom se beko* fakt dělat nedá…“ Marek si sedá na lavičku v předsíni a snaží se mě utopit v němé výčitce svých modrých očí.

„Tak jo, běž bez toho, ale slib mi, že budeš opatrný,“ vzdávám to.

Marek se na mě zazubí svými novými rovnátky, „Neboj, mami! Já jsem opatrnej…“

Ještě jsem si na ně nezvykla. Pořád vidím před očima ty tiché slzy v jeho očích, když mu je nandali a poprvé utáhli. Muselo to hrozně bolet, ale vydržel. Holt mám už doma „chlapa“. Měla bych s ním tak mluvit.

„Já vím, že jsi opatrný,“ usměju se, ale je ve mně malá dušička. Rozcuchám mu vlasy na hlavě. Nejraději bych ho ochránila před celým světem, i když vím, že to nejde. „Nezapomeň si v kuchyni vzít jonťák. Máš ho na lince,“ dodám ještě a začnu si obouvat tenisky.

„Jasně, mami,“ Marek plný radosti, že mě ukecal, vběhne do kuchyně pro lahev. Pak už slyším jen ránu a pád.

„Co se stalo?“ vyděsím se a upaluji do kuchyně.

Na podlaze leží Marek, kousek od něj stolička, co jsem na ní stála při mytí oken a zapomněla ji uklidit. Markovi teče z pusy krev. Zuby! On upadl a vyrazil si zuby o štokrle, které jsem tu já nechala. Jsem husa! Chci, aby byl v bezpečí při sportu, a pak si ho zmrzačím doma kuchyni.

„Jsi celý? Máš zuby? Utíkej do koupelny! Vyplivni je do kapesníku, přinesu mléko…“ střílím instrukce a snažím se zachránit, co se dá.

Pomůžu Markovi vstát, podám mu látkový kapesník a uháním k ledničce. Do hrnečku naliju mléko pro uchování zubů a doufám, že půjdou vrátit zpátky – operatéři už dneska přece umí zázraky.

S hrnečkem běžím do koupelny. Marek ke mně stojí zády. Plive do umyvadla krvavé sliny a slyším cinknutí – jedno, druhé, třetí!!!

„Kolik ti těch zubů vypadlo? A proč je pliveš do umyvadla? Spadnou do výlevky a už je nenajdeme! Spěchám k umyvadlu, abych mohla zuby zachytit - další už mu přece nenarostou!“

Marek se ke mně otočí a křivě se usměje. Horní zuby má všechny. Ze spodního rtu mu teče krev.

„Ty sis vyrazil ty spodní?“ zjišťuji a v duchu děkuji nízce Bohu za to, že vypadly ty bez rovnátek, protože rovnátka stála majlant a byla by to úplně zbytečná investice… Co to tady plácám? Můj syn nemá přední zuby, navíc kvůli mně a já řeším, jestli je větší škoda těch s rovnátky nebo bez?!!! Nejsem pečující matka, ale Cruella De Vilová.

„Ukaž, dám je do mléka,“ vzpamatuji se.

Marek hrábne do umyvadla a podá mi plnou hrst bílých zubů.

„Tolik? To ne!“ vykřiknu. Je jich dobře sedm. Může si někdo vyrazit najednou tolik zubů? Pak si teprve všimnu jejich tvaru.

„Neboj, mami, to jsou Tic-Tacky,“ uklidní mě Marek, „Měl jsem je v puse, když jsem upadnul. Zuby mi naštěstí všechny zůstaly...“

---------------

*Beko = Backflip – salto nazad





Více o knížce Olívie Úžasné


Kam dál?

Nikdy se jí nevzdám
Rozveď se, nebo...
Líná bejvalka
Tantrická bestie (18+)
Ta s číslem šest
Příliš dlouhé čekání na náhodu
Jediná na světě


Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ