Pohádka o chlebíčcích - pohádka, která je k snědku;)

Bylo, nebylo, za horou bramborového salátu a řekou láku od okurek, jedno malé město velké asi jako obložená mísa. Jeho obyvatelé se mezi sebou dobře znali a rádi pořádali všemožné oslavy uprostřed oválného náměstíčka s majonézovou fontánkou.

Dnes je ve městečku velká sláva, jako každé čerstvé ráno - svatby.

Vdává se uzený losos s kaparou, šunka se sýrem, slečna okurka s uherským salámem... Mnoho párů spolu vstupuje do stavu chuťové symbiózy, aby se společně splynuly v jedno tělo a jeden požitek.
Oddávající – pan máslo, jako každý den, vítá všechny hosty v kostelíku z veky a rohlíků: „Dnes je další krásné ráno v našem lahodném kraji,“ započal svou řeč a usmál se na cherry rajčátka rozhazující kousky kadeřavé petržele před novomanžele. „Mám velkou radost, že zde mohu přivítat čerstvé obyvatele našeho městečka a vypravit je na jejich báječnou cestu…“

Losos vnímá projev jen tak napůl. Kapara se na něj právě usmála a on celý zrůžověl. Moc dobře si uvědomuje, co přijde po obřadu. Za chvilku si spolu s kaparou lehnou na měkkou postýlku z Mascarpone, obejmou se a vytvoří spolu krásný čerstvý chlebíček. Budou tak spolu nerušeně ležet, dokud si je u pana lahůdkáře nevybere zákazník, a oni nesklouznou do jeho hladového bříška. Tam už splynou v jedno tělo a jednu duši. Navždy… Už se nemůže dočkat!