Proč tak blbě čumí? - povídka

„Vidíš je? Mohli si nevšimnout, že tohle jsou dámský?“ zašeptá Iveta a hlavou ukáže do chodby vedoucí k šatnám.

„Ty, jo, to je vodvaz!“ vypískne se smíchem Markéta.

„Mně to tak vtipný nepřipadá. Dělej, ať vypadneme!“

Obě na sebe pustí vodu ze sprch a hned, jak mají mokré plavky, seberou ručníky z věšáků a utíkají ke dveřím bazénu.

Do sprchy zatím dojde statná čtyřicátnice ruku v ruce se svým  dvanáctiletým synem. Oba se svléknou a jak vyžadují regule zařízení, pečlivě se nazí namydlí a spláchnou. Za celou dobu si řeknou jen dvě věty:

„Mami, podala bys mi prosím mýdlo?“

A

„Tak pojď už, ať si zaplaveme,“ kterou pronese máma těsně před tím, než vezme Honzu znovu za ruku a vykročí k bazénu.

„Myslíš, že se to smí?“ zeptá se Iveta Markéty.

„Co?“ nechápe Markéta.

„No, vodit takhle starý kluky do dámský šatny?“

„To já nevím. Ty se stydíš, nebo co?“ provokuje Markéta a zkouší palcem u nohy teplotu vody v bazénu.

„No, nestydím, ale co mě má co očumovat kdejaký cápek. Se mu ještě postaví a bude z toho pěknej trapas…“

„Myslíš? Nepřipadáš si pro něj trochu stará?“

„V pětadvaceti si stará teda rozhodně nepřipadám,“ nafoukne se Iveta, „A nevytahuj se, jsi jen o rok mladší...“

„Jasně, jsme dívky v rozpuku, ale těmhle puberťákům připadá za zenitem každý přes dvacet. To už si nepamatuješ?“

„Že to říkáš zrovna ty, věčná puberťačko… Jdeme plavat,“ zakončí debatu Iveta. Ještě jednou vyhledá očima oplácaného chlapečka a jeho mámu. Už jsou ve vodě. Honza právě ukazuje, jak umí dělat kotoul pozpátku. Nejde mu to. Vypadá jako nešikovný hrošík ve vytahaných plavkách.

Iveta zvedne oči v sloup a dvojice ji přestane zajímat. Při plavání na ně zapomene úplně.

O to nepříjemněji ji překvapí, když je, po hodině v bazénu, potká znovu ve sprchách. Tentokrát už jsou s Markétou obě nahé a myjí si vlasy. Když Honza vejde, zakryje si Iveta prsa i klín rukama a otočí se k chlapci zády.


„Co blbneš?“ podiví se Markéta, ale pak si i ona všimne matky se synem. Honza si netečně sundá plavky. Matka mu podá mýdlo a odejde na toaletu.

„Podívej se, jak blbě kouká. Tobě to nevadí?“ Iveta sice úplně nešeptá, ale hluk vody ze tří sprch zabrání tomu, aby ji Honza slyšel.

„Tak zůstaň stát takhle a domyj se,“ Markéta je jako vždy pragmatická. Sama stojí pod proudem vody čelem k Ivetě i Honzovi. Ji žádný puberťák nerozhází. Miluje své tělo a umí ho ukazovat. Občas fotí pro časopisy a ty si kupuje spousta lidí jen proto, aby ji mohli „očumovat“.

„Schválně, jestli se mu postaví,“ zašeptá spiklenecky k Ivetě a vymění si s ní místo, aby na ni bylo lépe vidět. Vyzkouší pár pozic z focení – ohýbá se pro mýdlo jako baletka u tyče, hladí si prsa, roztírá dlouhými tahy tekuté mýdlo a ukazuje své krásné opálené nohy…

Honza ale nereaguje a dál si nevšímavě mydlí tělo.


„Neblbni! Ten musí být ještě pod zákonem!“ zasyčí na ni Iveta.

„Si blbá, vždyť je to jen legrace…“

Honzova máma se vrátí z toalety, sundá si plavky a stoupne si do sprchy vedle syna. Ten se na chvíli zadívá směrem k ní, ale pak pohled vrátí před sebe a dál si vymývá šampon z vlasů.

„Mám toho dost! Něco jim řeknu! Teda až v šatně, až budeme oblečený, ale takhle velkej kluk už by mohl chodit sám do pánský šatny. No ne?“

„Vidělas? S ním to ani nehnulo!“ Markéta vypadá zklamaně.

„A to, že se mu nepostavil, znamená, že může chodit na dámský?“ Iveta si sama pro sebe brblá pod nos. Rychle si sbalí věci a jde do šaten. Chce si vzít aspoň kalhotky a podprsenku, než dorazí ti dva. Stihne to, dokonce už má na sobě i tričko, když vejdou. Dvojice se opět drží za ruce.

Oblečená Iveta se trochu uklidní. Dívá se na Markétu, která se po šatně producíruje nahá, jako by to bylo molo a ona předváděla novinky pro letošní rok. Evidentně se nechce smířit s tím, že nedokáže vzrušit puberťáka.

Kluk vypadá, že si jí vůbec nevšímá. Oblékne si přes hlavu rolák a máma mu podá hřeben. On si učeše patku z přerostlých vlasů a Ivetu poprvé napadne, že je to vlastně chudák. Nemožné oblečení, ještě horší účes a musí chodit s matkou do sprch… Takhle nějak si Iveta představuje pubertální peklo.

Má té jeho mámě něco říci? Možná by to měla udělat pro něj. Aby měl víc svobody a tak…

Honzova máma se zatím také oblékne. Vyndá ze skříňky odřenou kabelku a vytáhne z ní pouzdro na brýle. Vyčistí silná skla připomínající lupy a podá je svému synovi.

Iveta klesne na lavičku u skříněk. Ví, že nebude říkat nic. Dojde jí, že ten kluk musí být bez brýlí téměř slepý… A ona si myslela, že se vodí s mámou za ručičku a šmíruje ve sprchách… Iveta se stydí. Jen úplně jinak, než když byla nahá...

„Tak proto…“ zavýskne vesele Markéta a rozepne si víc halenku. Předvede Honzovi prsa a ten zrudne jako rak – teď už je konečně viděl…





Více o knížce Olívie Úžasné



Kam dál?

Proč zrovna já mám tak hroznou mámu?
Jediná na světě
Líná bejvalka
Ta s číslem šest
Rozveď se, nebo...
Tantrická bestie (18+)




Nová knížka Olívie Úžasné

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ