čtvrtek 21. února 2019

Jen nevinná dětská hra – povídka 18+

„To byl ale blbej nápad…“ konstatuje Honza už asi posté a dál odnáší špinavého nádobí z jídelny do kuchyně.


„Budeš to pořád opakovat? Jak jsem měla vědět, že to takhle dopadne?“ brání se Simona, sundává z velkého stolu ubrus a vyklepává z něj chipsy a drobečky ze včerejších jednohubek do dřezu.

„Ty tvoje hry…“

„Vždycky vás to bavilo…“

„Jak koho, jak koho…“ opakuje Honza významně, „Mě tahle blbost nebavila nikdy, ani jako dítě.“

„Asi proto musím hrát s návštěvama, když ty seš takovej fajnovka.“

„Já jsem fajnovka? Já? A co seš ty?“

„Jak to myslíš?“

„Radši nijak. Ale tentokrát musím mít pravdu, když ti z mejdanu zdrhla půlka hostů.“

„Půlka ne. Jenom Martin a Líba.“

„Zapomněla jsi na Denisu a Milana… Ti odešli chvíli potom.“

„Ale ani tak to nebyla půlka…“ Simona se zastaví a dodá: „Myslíš, že se naštvali, nebo to šli zkusit?“

„Tak můžeš se utěšovat, že je to fakt inspirovalo…“ uchechtne se Honza.

„Nemohla jsem tušit, že se tady budou rozebírat takhle vážný témata. Byla to jen hra…“

„Seš dospělá – mohlo ti dojít, že to bude jiný než hrát „na pravdu“ s dětma ve škole...“

„Ve třídě to bylo super. Děcka to moc bavilo. A dozvěděla jsem se spoustu důležitejch věcí…“

„No, to tady taky…“ utrousí Honza suše a dál cpe skleničky od vína do myčky.

„Nejsem si jistá, jestli jsme to chtěli vědět…“

„Chápeš to? Milan, takovej slušňák…“

„Nesmí se u toho chlastat. To bude ten rozdíl.“

„Milan přece moc nepil… Mám tam dát i ten tác?“ Honza ukazuje do nacpané myčky.

„Ale Denisa jo. Radši ne, umeju ho v ruce. Ty jsi to tušil?“

„Jak bych asi mohl?“

„Vy s klukama o takových věcech nemluvíte?“

„To fakt ne. A vy asi taky ne. Jinak bys o tom dávno věděla…“

„To asi jo,“ připustí Simona, „I když s tímhle se člověk moc nechlubí.“

Honza zavře myčku a opře se o ni, „Já myslím, že nic tak strašnýho neřekla.“

„Fakt jo? Já se z toho klepu ještě dneska…“

„To je kocovina, drahoušku,“ Honza dojde až k Simoně a přitáhne si do náručí, „Tobě by se to nelíbilo?“ zašeptá jí do ucha.

Simona neodpoví. Snaží se ignorovat zrádné šimrání dole na páteři. Honza jí sjede rukama na zadek. Už jsou tak blízko, že by nepropadla mince. Podívá se jí významně na prsa a políbí ji, „Pojď to zkusit…“

„Neblázni, musíme vařit oběd…“

„No a? Děti jsou u babičky. Jídlo si potom objednáme… Já mám teď chuť na něco úplně jiného…“

Simona i po těch letech v manželství zrudne. Není si vůbec jistá, jestli tohle chce.

„Stejně doma nic takového nemáme…“ zkusí protestovat.

„Já myslím, že máme!“ Honza už je k nezastavení. Běží ke skříni, vyndá dvě hromádky složených triček a znovu se zanoří. Vytáhne svoji starou pracovní kombinézu.

„To mi bude velký!“ zděsí se Simona.

„Já myslím, že moc ne. Tuhle mám ještě z učňáku. Jako nová. A stejně to upravíme,“ Honza vyloví ze šuplíku ostré nůžky.

„Ty to chceš vážně rozstříhat? Vždyť je tvoje památeční…“ zkouší to ještě Simona.

„Tohle si budeme pamatovat víc. To mi věř. Jdi si to oblíct,“ podá jí své montérky. Simona už neprotestuje. Možná je to blbost, ale třeba taky ne. Vlastně to může být i legrace…

Simona odejde do koupelny a celá se svlékne. Pak si to ale rozmyslí a ze šňůry sundá krajková tanga. Ať má Honzíček taky nějaký to překvapení… Ještě na sebe nastříká trochu oblíbeného parfému a vleze si do Honzovy kombinézy. Měl pravdu. Až na trochu delší rukávy a nohavice, které se jí podaří, díky spodním pružným lemům, udržet na správných místech, jí nijak velká není. Ba naopak – nacpat do výstřihu plná prsa, dá dost práce. Simona si vůbec není jistá, jestli stařičký zip nápor vydrží…

Ještě se prohlédne v zrcadle. Nikdy by ji nenapadlo obléknout si do postele montérky, ale dost jí to sluší. Připadá si jako modelka z pánského časopisu. Ještě si upraví zip na prsou a vrátí se do ložnice.

Když ji Honza uvidí, obdivně hvízdne, „Teeeda!“

Simona se zatočí, aby si ji mohl prohlédnout ze všech stran. Cítí jeho oči, ale také hrubou látku, jak se jí tře o nahé tělo.

„Jsi nádherná,“ Honza k Simoně přistoupí zezadu a přejede jí rukama po prsou až do rozkroku. Tam zatlačí na pahorek, „Kde bys chtěla, abych začal?“ zašeptá.

„Myslím, že tohle můžeš ještě chvíli opakovat,“ vydechne Simona a opře se o něj. Ucítí jeho ztopořené přirození.

„Jak si přeješ, krásko,“ Honza jí zajede rukou mezi nohy a přitáhne Simonin zadeček co nejblíž ke svému klínu. Druhou rukou jí přejíždí po prsou a bříšku. Simona slyší jeho prohlubující se dech.

„Asi už to nevydržím,“ zašeptá Simona ochraptěle. Podlamují se jí nohy.

Honza ji vezme do náručí a odnese na postel. Uchopí do ruky nůžky.

„Tak kde?“

„A nemohli bysme to prostě jen rozepnout?“ Simona sahá po zipu ve výstřihu.

„Nekaž to! Tahle hra má svý pravidla – když si chceš sáhnout na kůži, musíš si ji vystřihnout…“

„Ale to pak ten tvůj overal bude jen na jedno použití,“ argumentuje Simona.

„Pssst!“ Honza ji umlčí polibkem. Pak jí ukáže nůžky, „Zepředu nebo zezadu?“ zeptá se s pohledem upřeným na Simonin klín. Simona se rozpačitě usměje a pokrčí rameny. Honza se sesune níž, přizvedne látku a střihne. Simona vidí, jak se látka podvoluje. Honza rozstřižený otvor roztáhne prsty a narazí na krajku.

„A copak tu máme?“ zasměje se, chytí prádélko a bez zaváhání je také přestřihne. Cesta je volná. Vážně nechápe, co se na tom jejich společné kamarádce Líbě nezdálo a proč při včerejší hře na otázku: „Co tě nejvíce štve?“ vytáhla zrovna partnerovu zálibu ve střihání jejího oblečení… Honza sám už dlouho nezažil nic tak vzrušujícího. Vůbec netuší, proč se kvůli tomu ti dva tak pohádali přímo na večírku a ukončili předčasně tak slibný mejdan.

„Máš pravdu, že Milan s Denisou se včera nenaštvali a šli to domů zkoušet,“ konstatuje Simona, když vidí, s jakou radostí se Honza vrhá do tvorby otvorů na jejích prsou.

Honza neodpovídá. Soustředí se, aby Simonu nestříhnul. Nejdříve vykrojí jen čárky dost velké, aby jimi prostrčil ruce, ale pak změní názor a pustí se do koleček… Musí opatrně – z jejich střihací premiéry by se mohla stát derniéra …a to by opravdu nechtěl...





http://www.olivie-uzasna.cz/p/knizka-2.html





Kam dál?


Tak s touhle nikam nejdu!
Nikdy nejez cizí piknik!
Tři srdce pro Milušku
Zlatá pomsta
Zapomenout na včerejšek (15+)
(Ne)odhalené tajemství
Nahá zlodějka






Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ