čtvrtek 7. února 2019

Nikdy nejez cizí piknik! - povídka

„Hele, to je jako ve Stolečku, prostři se!“ Mařena šťouchne do Božky, až jí málem vyrazí košík z ruky.

„No jo, no. Tak je tam nějakej piknik. Taky bych si něco dala. Měly jsme si vzít svačinu,“ zahučí Božka. Dál kouká do země a hledá houby. „Pojď, za chvíli je poledne. Třeba ještě něco najdem.“

„Není ujetý, že tu nikdo není, když tu mají věci?“ Mařena se dívá na mýtinku před sebou. Až sem na to místo moc houbařů nedojde. Musí se přebrodit potok a pak vyfunět do kopce. Čekala by tu spíš nějaký páreček v objetí než prázdnou deku… Lidi jsou zvláštní.

„Třeba tu jsou, ale my je nevidíme…“ zafilozofuje Božka.
„To by museli jít někam dál do lesa… Ale proč?“

„No vidíš, šli na záchod nebo na maliny. Pojď pryč!“

„Haloooo! Je tu někdo?“ zařve Mařena plných plic.

„Co blbneš?“ Božena naopak šeptá.

„Tobě to fakt není divný, že tady nikdo není?“

„Mně je to dost jedno,“ zafuní Božka.

„To jsi celá ty. Tebe nic nezajímá. Ale pak se nic nedozvíš…“ Mařena se vydá směrem ke košíku a dece. Obojí leží u krásné vyhlídky do údolí. Když se chce naklonit nad okraj bývalého lomu, chytí ji Božka za svetr a stáhne ji zpátky.

„Neblbni, ještě tam spadneš!“

„Kam bych padala. Je tu hezkej výhled. Tak jako do krajiny,“ Mařena ukazuje rukou směrem k srázu jako průvodkyně nějaké turistické skupiny.

„Ale no jo. Tak jsi to viděla a můžeme jít.“

„Třeba se šli koupat…“

„No, možná jo, anebo tady někde v houští sexujou. Nemusím bejt u všeho.“

„Pamatuješ? Taky jsme tady dole plavaly. To bylo super! Ta voda! Nepůjdeme se koupat?“ Mařeně zazáří oči.

„To už je fakt dávno a mně zase takový vedro nepřijde…“ brblá Božka, „a taky mám krámy…“

„Tak nic, no,“ Mařena si prohlíží, co je na dece: „Hele, oni tu mají víno a ten drahej chleba s uzeným, co prodávají dole v pekárně, a taky marmeládu, hořčici a sýry… Vidělas ty sýry? Já mám takovej hlad! Myslíš, že si všimnou, když jim něco sníme?“

„Já tady nic jíst nebudu,“ Božka postaví svůj houbařský košík na zem a překříží ruce jako trucovité dítě.

„Celej bochník určitě nemůžou zbaštit a nikdo tu není,“ Mařena se sehne, najde na dece nůž a ve stoje ukrojí pořádný krajíc čerstvého chleba. Přidá na něj kus sýra a rozhlédne se. Nikoho, kromě Božky, nevidí. Jak tu mohli nechat takovou hostinu? Mařena se pořádně zakousne, pokrčí rameny nad tou nerozvážností a sedne si na deku.

„To si děláš srandu?“ vyjede na ní Božka.

„Proč? Nechali to tady bez dozoru? Nechali. I kdyby někdo přišel, tak co mi udělají? Kvůli kousku sejra. Mimochodem moc dobrýho…“ Mařena má plnou pusu a podává svůj krajíc Božce. Ta už to nevydrží a kousne si taky.

„Znáš to ovoce?“ Božka přešlapuje vedle deky a pořád se ostražitě ohlíží.

„Tohle?“ Mařena ukáže na mango, ale nemůže si vzpomenout. „Myslim, že je to mungo nebo tak nějak. Chceš?“ Mařena činorodě otevře průhlednou krabičku a nožem ukrojí pořádný kus voňavého ovoce. Pak sousto nabodne a podá ho Božce.

„Dobrý,“ pochválí kamarádka. Ještě jednou se rozhlídne a přisedne si na kraj deky. Hrábne do nádobky a strčí si do pusy hroznové víno a maliny. „Tak na maliny asi nešli,“ zahuhlá s plnou pusou.

„Takhle si debužírovat…“ slastně chrochtne Mařena. Vyndá plátěný kapesník, vyklepe z něj jehličí, plivne na okraj a otře s ním plastové skleničky na víno. Oběma nalije z otevřené lahve, která stojí v rohu košíku.

„Pivo tam není?“ zeptá se Božka a posune se blíž ke koši.

Mařena zavrtí hlavou a podá jí sklenku. Božka pokrčí rameny a kopne to do sebe. Zašklebí se. Víno vůbec není sladké. Podá nádobku zpátky Mařce. Ta jí chce dolít, ale Božka rázně zavrtí hlavou. Mařena pokrčí rameny, dopije svoji a štědře ji znovu naplní.

„Neměly bysme jim něco nechat?“ zeptá se Božka, když dojí další krajíc chleba se sýrem a sní víc než polovinu zásob ovoce. Utře si ruce do svetru a napije se z lahve s vodou. Je lepší než to víno!

„Uvidíme,“ ušklíbne se Mařena, sundá si boty a natáhne se na deku. „To je pohodička!“ pohladí si bříško a kouká na nebe. Utrhne si kousek trávy. Chvíli se s ní šťourá v zubech a pak už stéblo jen tak převaluje v ústech.

V lese za nimi praskne větvička. Božka vystřelí z deky a zastaví se až několik metrů od ní.

„Co blbneš?“ podiví se Mařena.

„Něco jsem slyšela… Třeba už se vracej.“

Mařena se otočí na břicho a podívá se směrem do lesa. „Nic tam není.“

„Ale jo, je. Možná nějaký zvíře. Nalákalo ho to žrádlo,“ blekotá Božka. Rychle zaběhne k dece, popadne svůj košík a vrátí se zpátky na místo pár desítek kroků od Mařky. Svoje houby nikomu nedá!

Mařena si jejího počínání nevšímá. Vyhodnotila, že v lese nikdo není, a rozhodne se podívat se blíže na zoubek plechové krabičce, co viděla na dně košíku. „Tam by mohl být zákusek,“ řekne nahlas, aby nalákala Božku. „Třeba sušenky,” Mařena vytáhne krabičku a zatřese s ní směrem k Božce. Ozve se kovový zvuk. Rozhodně nepřipomíná čajové pečivo.

Mařena položí krabici na deku a chce otevřít víko. Třeba tu kromě prima papání našly ještě poklad! Musí to pořádně prozkoumat. Na dece se objeví stín postavy. Mařena sebou cukne. Pak si odplivne. „Božka, to se musíš tak plížit?“

„Co je v tý krabici?“ Božka jí kouká zvědavě přes rameno.

„Nevim, nejde mi otevřít. Nějak na to nevidim. Mám to celý rozmazaný,“ Mařena si mne oči.

„Ukaž, já to udělám,“ Božka se rozhlídne kolem, a když nevidí medvěda ani nikoho jiného, postaví košík na zem a vezme do ruky krabici. Také jí nejde zvednout víko. Položí krabici na deku, klekne si a vezme si na pomoc nůž, kterým krájely chleba. Urputně páčí, až víčko konečně odskočí.

„Co je tam?“ zeptá se Mařena a trochu si u toho šlape na jazyk.

„Ses pěkně nametla,“ konstatuje Božka a koukne do krabice. Leží v ní dva mobilní telefony, občanky a složený papír. „Žádný sušenky tu nejsou…“ konstatuje zklamaně a chce krabičku odložit. Pak ji ale přemůže zvědavost a prohlídne si fotky mladého muže a ženy na dokladech. Podivný! Že by nějaká hra? Bojovka? Třeba bude na papíru nějaký vzkaz s úkolem, pomyslí si a začne číst.

„Do prdele! Do prdele! Já věděla, že je to blbej nápad!“ Božka vyskočí z deky, bosá zmateně pobíhá kolem a zuřivě si utírá rukou jazyk. Vrátí se zpátky na deku, lehne si na břicho a začne se plížit až k okraji srázu. „Musíme zvracet! Dělej!“ řve přitom na Mařku.

Ta také leží, ale na zádech, a prohlíží si svoji ruku. Rozmazává se jí před očima. Neví, proč Božka plaší, vždyť je na světě tak hezky. Cítí se úplně lehká, lehounká – jako sen. Mařenka bude spinkat. Dobře se napapala a teď si odpočine…

Božka, která se doplazila až na okraj srázu a podívala se dolů, ji ale nenechá. Sama už zvracela. Ani si nemusela strkat prsty do krku. Stačil jí jeden pohled dolů, kde přímo pod srázem leží dvě zkrvavená těla.

„Musíš zvracet! Slyšíš, Maruno?!“ Božka třese s kamarádčiným čím dál bezvládnějším tělem. Zkouší do ní dostat vodu s hořčicí z piknikového košíku. Mařena ji prská všude kolem. Do krku jí sklouzne jen trošička.

„Záchranku, musíme volat záchranku!“ Božka pustí Mařenu a vezme do ruky mobil z krabičky. Roztřeseně se ho snaží odemknout. Nejde jí to.

„My jsme votrávený!“ křičí do zamčené obrazovky telefonu, jako by to bylo heslo. „Jsme tady někde v lese, nahoře na kopci, je tady lom a taky dvě mrtvoly… Musíte přijet, kamarádka umírá…“ Božena se dívá, jak Mařena dáví. Sveze se na deku. Teď už ví, že majitelé pikniku nepřijdou. Jsou dole pod srázem doslova na hadry.

Božena zkouší kombinace čísel a hledá správné heslo. Cítí, jak jí po tvářích tečou slzy a dál mluví k mrtvému telefonu, jako by ji mohl někdo slyšet. „Našly jsme piknik, bylo tu jídlo a taky to víno. Nevěděly jsme, že je otrávený. Až když jsem našla ten dopis na rozloučenou. Bylo tam, že se milujou, ale nemůžou spolu bejt, tak si udělali poslední piknik a pak skočí. Nechali tu telefony… Asi moc chytrý mobily, ale já s tím neumím, nejde mi ani vytočit číslo na záchranku. My svoje telefony do lesa nenosíme… Dělá se mi mdlo, asi bych měla ještě zvracet… Prosím najděte nás! My se chtěly jen najíst, nejsme žádný sebevražednice!“

Božka si až teď všimne nápisu „Nouzové volání“ dole na displeji, ale už nemá sílu ani chuť něco zkoušet. Nechce se jí mluvit, jen spát. Teď si na maličkou chvilku zdřímne a pak to všechno dořeší…







http://www.olivie-uzasna.cz/p/knizka-2.html

Kam dál?


Tři srdce pro Milušku
Zlatá pomsta
Zapomenout na včerejšek (15+)
(Ne)odhalené tajemství
Nahá zlodějka
Kalhotky si nesundám!(18+)
Kdo se stěhuje?





Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

Nová knížka Olívie Úžasné

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ