Když jsem před třemi lety začala plánovat křest své první knížky Už nikdy mě nelíbej! napadlo mě, že by jí mohl být kmotrem Luboš Beniak.
Jak jsem na to přišla?
Luboš byl před pár lety ředitelem Reader's Digest Výběru pro střední Evropu a já ve stejném nakladatelství vedla internetové oddělení. Bohužel pak přišel postupný konec firmy a Luboš musel propustit spoustu lidí, včetně mě...
Nebylo to lehké období, a tak jsem začala hledat něco, co mě bude bavit a znovu naplňovat...
Tehdy vstoupila do mého života Dana Emingerová, coby učitelka tvůrčího psaní. Ukázala mi, jak psát, aby to ostatní bavilo číst;) Časem se potvrdilo, že svět je skutečně malý, a s Danou mě spojuje nejen láska ke psaní, ale i Luboš Beniak jako náš bývalý šéf. Dana se s ním setkala jako redaktorka v časopise Mladý svět, kde byl Luboš od roku 1989 jejím šéfredaktorem.
Přišlo mi velice symbolické, skoro až vtipné, aby mi knihu křtila právě Dana s Lubošem. Tahle dvojice je pro mě propojením mé manažerské minulosti a spisovatelské současnosti.
Jenže já se tenkrát před těmi třemi lety Luboše na takovou věc bála i zeptat... Byly to mé začátky, Luboš velká autorita a já si říkala, že by jen hledal výmluvu, jak mě slušně odmítnout. Dnes už vím, že jsem zase řešila věci za ostatní, a nedala jim ani šanci.
Měla jsem sebrat odvahu. Měla jsem se zeptat. Měla jsem to říci alespoň Daně a požádat ji o pomoc. Měla jsem... Bla, bla... Čas už zpátky nevezmu. Ale nakonec se mi to stejně všechno splnilo. Díky Daně.Aniž by o mém přání cokoliv věděla, pozvala Luboše do divadla Na Dobešce na autorský večer a zeptala se ho, jestli by mé knížce nešel za kmotra. A on šel. Spolu s Evou Lustigovou, dcerou Arnošta Lustiga, jehož metodou učíme na kurzech psát, mi byli kmotry u mé třetí knížky Právo na milence.
Tak takhle se plní sny;) Děkuji! Někdy stačí si počkat... *A také ještě teda napsat další a další knihu...;)
