čtvrtek 6. září 2018

Tentokrát chci já! - povídka

Dáša vystoupí z auta a třískne s dveřmi: „Opravdu nechápu, o co ti jde?“

„Nechápeš? A kdo vyprávěl mamince, že nemáme na novou sedačku do obýváku?“ Hynek v klidu vezme těžkou tašku plnou zásob jídla od tchýně a zamkne auto.

„A máme snad?“ otočí se Dáša ještě na schodech před barákem.

„Nemáme! Ale proč? Protože neudržíš korunu! Pořád něco kupuješ,“ odpoví vyčítavě Hynek.

„Já? A co prosím tě? Vždyť já si nic nekoupím, jak je měsíc dlouhej. To ty bys byl nejradši s kamarádíčkama pořád někde – na koncertě, v hospodě, na fesťáku…“

„Anebo v tělocvičně si zapomněla říct. Jasně, že chtěl. Ty se se mnou nehádaj!“

„Jenže to všechno stojí spoustu peněz, jestli sis nevšiml.“ Hynek za sebou zavře dveře domu a přiloží si prst na nos, „Pšt! Ať nám domácí zase nevynadá.“

„Na to ti kašlu!“ ucedí Dáša, ale o hodně méně nahlas než před tím.

Oba nastoupí do výtahu.

„Všiml jsem si, že sis pořídila novou sukni – minulej tejden.“

„No a?!

„No, to jen k tomu, jak jsi říkala, že si sama nic nekoupíš…“

„Ta byla od Jaruny. Za dvě stovky!“

„Já ti to přece nevyčítám, jen že taky utrácíš…“

„Jenže za tvoji vstupenku na koncert v O2 aréně bych těch sukní od Jaruny měla pět, víš?“

„Tak uznej, že koncert Nightwish je jen jednou za pár let – to jsem si nemohl nechat ujít!“

„Jednou jsou to Nightwish, jindy Kissáci, Madona nebo někdo jinej. A nikoho si nemůžeš nechat ujít. Takhle na tu sedačku fakt nikdy mít nebudeme, a to nemluvím o vlastním bytu…“ z Dáši vyprchá bojovnost a přepadne ji sklíčená nálada.

Pořád bydlí v pronajatém krcálku, kde je všechno slyšet. Spí na dvou proležených matracích, které ráno složí na sebe a hodí přes ně deku, aby měli kde sedět a kudy chodit. Chtěla by to vyměnit za rozkládací gauč, aby to tu bylo aspoň trochu hezký a útulný. Jenže Hynek zase hned po výplatě vyluxoval z účtu skoro všechno, co neodešlo za složenky. Zbylo jen na jídlo a z toho gauč zase nepořídí. Každý měsíc se kvůli tomu hádají.

Hynek si k ní sedne na složené matrace, „Co kdybychom si objednali pizzu a otevřeli lahvinku vína?“

„To nemyslíš vážně! Teď jsme přivláčeli tašku jídla od mámy. Ohřej si polívku.“

„Ok, ok, snad jsem toho tolik neřekl. Ohřeju si tu výbornou polívku od maminky. To víno si dáš?“

„Nedám. Proč jsi zase utratil všechny peníze, když víš, že chci ten gauč?“ Dáše se po tváři koulí slza.

Hynek udělá pár kroků zpátky, znovu si sedne a obejme ji, „Ale no tak, Dášo, peníze budou a my nebudeme… Zážitky jsou mnohem víc než nějakej gauč. Tady se nám taky dobře sedí.“

„Nesedí! A kdybys nechodil s kámošema pořád někam ven, tak to víš. Jenže já jsem blbá a dřepím tu sama. Abys věděl, bolí mě záda, protože nemám, o co se opřít. A to nemyslím jen ten blbej gauč,“ Dáša vstane, při mluvení chodí jako šelma po kleci a mává u toho rukama.

„Ale Dášo! Tak pojď taky. Bude se ti to líbit. Uvidíš. A kluci jsou moc fajn!“

„Na to nemáme. My prostě nemáme peníze na blbý lístky na tvoje koncerty! Ani na permanentky do posilovny, taxíky a víno. Nemáme! Příští měsíc si koupím gauč. Jestli na ty peníze jen šáhneš, tak letíš. Rozumíš?“

„Ale no tak…, Dášenko. Začíná předprodej permic na hokej a když je nekoupím hned, přijdu o místo v kotli!“

„Mě to nezajímá. Už ne! O místo v práci jsi přišel už před rokem a nijak ti to nevadí. Nový si nehledáš. Doma taky nehneš prstem a já toho mám právě dost. Jestli utratíš příští měsíc jedinou korunu z účtu, zruším ti přístup a fakt půjdeš pod most. Už mě nebaví být jediná kráva, co nosí domů peníze a nic z toho nemá!“

„To bys mi přece neudělala,“ přitáhne si ji Hynek k sobě a políbí ji za ucho. Moc dobře ví, co to s ní vždycky udělá. Dáša zalapá po dechu a podlomí se jí kolena, „Udělala!“

Společně upadnou na matrace. Hynek Dáše vyhrne sukni a pohladí stehno. Dáša zasténá. Hynek jí přetáhne přes hlavu tričko a jazykem obkrouží bradavku. Navyklým pohybem si rozepne džíny a přetočí se na bok, aby mu mohla Dáša kalhoty stáhnout, když vtom se nedbale přeložená matrace sveze po té spodní a oba své hosty pošle na zem.

„Au! Já se na to!“ zahartusí Hynek.

„Vidíš, kdybychom měli sedačku, tak se nám to nestane,“ přisadí si Dáša a osedlá si Hynka na studené podlaze.

„Tohle je mučení…“ vydechne se smíchem Hynek.

„Jo, tohle je trest!“ Dáša zůstane na svém místě a přiráží, jak jen může. Ona se nesměje. Tentokrát nejde ani tak o sex, jako o moc. A Dáša se rozhodla bojovat. Jestli Hynek nechápe její slova, zakusí činy. Hynkovo tělo rytmicky naráží do tvrdé podlahy. Dáša věří, že až s ním dneska skončí, začne ten gauč chtít přinejmenším stejně jako ona…






http://www.olivie-uzasna.cz/p/kniha.html


Kam dál?


Má nevěrná Věra
Vložky křídel zvavené
Kdo přežije očistu?
Sexy za pár dní
Negližé pro pošťáka
Líná bejvalka
Tohle jsem si neměl přát




Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ