čtvrtek 10. ledna 2019

Chlupatý tablety - povídka

Není to poprvé, kdy mě napadne, že ta objednávka byla fakt nemožnej nápad. Proč?

Je to jen řečnická otázka, protože mi hned naskočí několik PROTO. Protože jsem Vencovi chtěla udělat radost, protože jsem ho chtěla překvapit, pomoci mu překonat ty pitomý samčí mindráky, přestat se konečně patlat v tom jeho zatracenym měření času a pochybnostech, jestli to má vůbec cenu zkoušet…

Jo a taky mu ukázat, že alespoň jeden z nás s tím teda něco dělá… Přiznávám. Už mě to fakt nebaví, pořád ho utěšovat. I když ho miluju, i když vím, že to všechno dělám pro nás pro oba…

Teď se tu potím na celním úřadě a už přes hodinu čekám na pitomý 4 modrý tablety v obálce. Stály mě litr a mají nám změnit život. Z mýho Venouše se stane nadsamec a já konečně zažiju to, co bylo před lety úplně normální. Zatím to teda ze všeho nejvíc vypadá, že se toho nedožiju. Roztaju tu na tý kovový židli jako nanuk a večer mě setře uklízečka hadrem.

„Paní Lhotáková, víte, co jste si objednala?“ zeptá se mě úředník za přepážkou, když konečně přijdu na řadu.

„No, vim,“ zamumlám. To je nějaká hra? Má to napsaný v papírech a určitě si to proskenovali. Tak proč se tak blbě ptá?

„A můžete mi to říci?“

„Viagru jsem objednala…“ zašeptám do okýnka.


„Nerozumím,“ zaburácí muž za přepážkou a já mám silný pocit, že si mě vychutnává.

„Ty modrý pilule…“ cítím, jak mi pot stéká po zádech až mezi půlky. Toužím si si sundat bundu, ale ten celník si mě furt tak divně prohlíží. A taky všichni ti lidé, co se tu nudí na židlích, a třeba už také hodinu čekají na své balíčky, živě poslouchají, co mi říká.

„VIAGRU jste si nechala poslat,“ řekne tak jasně a zřetelně, že to museli slyšet opravdu všichni. Mohl rovnou zahulákat do megafonu: „Haló, tady pani má doma nějaký problémy v posteli, tak si objednala meducínu!“ Cítím, jak rudnu. Je mi přes padesát, jsem třicet let vdaná za jednoho chlapa a on mě tady péruje, jak školačku!

Tak to ne! Přistoupím na jeho hru a zadívám se mu zpříma do očí: „Jo, tak jsem objednala Viagru. Můžete mi ji dát? Už jsem tu čekala víc než hodinu a vůbec mě to nebaví.“

Muž se zatváří přísně: „A víte, paní Lhotáková, že je to nelegální?“

Hrkne ve mně, „Jak nelegální? Když se to dá objednat…“

„Objednat se to bohužel dá, ale dovážet do České republiky, se to nesmí.“

„Vůbec vám nerozumím. Když jsem to objednávala, tak jsem tam přece zadávala adresu. Takže věděli, kam to posílají. A Mařeně to normálně přišlo…“ sypu ze sebe argumenty. On mi to snad nedá!

„Tak to tady radši ani moc neříkejte, Paní Lhotáková, že to Mařeně přišlo,“ ten chlápek za okýnkem poprvé ztiší hlas. Ohlídnu se za sebe. Pár lidí kolem se docela dobře baví.

Celník začne být stručný, „Máte jen dvě možnosti. Jedna je, že vám to předám a vy máte povinnost to přede mnou zlikvidovat… Anebo to pošleme zpátky…

„Takže vy mi to nedáte…“

„Ale jo, pokud chcete…“ Celník se sehne pod stůl a vyndá hmoždíř. Připadám si jako v hodně blbym filmu. Za sebou slyším smích.

„Tohle jsem si přinesl z domova… Historickej kousek, ale plní svoji funkci...“ mumlá celník a hned odkluše kamsi dozadu i s papírama. Vrátil se, rozbalil obálku a vyndal malé platíčko se čtyřmi tabletami.

„Vždyť vůbec nejsou chlupatý!“ ujede mi výčitka.

Celník si mě nevšímá, protože mu zazvoní telefon.

Přemítám nad možností, že bych zásilku čapla a utekla. Bude mě honit? Ale proč by to dělal, když má moji adresu a všechno… Co kdybych ty prášky spolkla? Alespoň jeden, abysme věděli, jestli to funguje…

Blbost! Musela bych to do něčeho zabalit, aby se nerozpustila… Ale do čeho? Pašeráci je prý dávají do balíčků z gumy. Někde jsem četla, že i do kondomů. To na nich vážou uzel? Představa, jak polykám tablety v kondomu je tak intenzivní, že se mi zvedne žaludek a pak ještě jednou.

Ve chvíli, kdy na mě promluví celník, dávicí reflex zvítězí a já pozvracím platíčko i celníkovu ruku. Odporem se otřese a setřepe obsah mého žaludku na podlahu pod sebou.

„No fuj! To je hnus! Co to má bejt, ženská?“

„Omlouvám se. Já nerada, ale myslím, že jsem ty tablety právě znehodnotila… Co říkáte?“

Otázku pokládám už jen jeho zádům. Beru balíček do ubrousku a odcházím. Tohle platíčko už celník do ruky nevezme… Já ho doma opláchnu a pak si to s Venoušem pěkně užijeme - chulupy, nechlupy.








http://www.olivie-uzasna.cz/p/knizka-2.html



Kam dál?


Zapomenout na včerejšek (15+)
Soubor povídek s tématem vánoc
Bacha na barevný signály!
Nahá zlodějka
Stála by za hřích (18+)
Kalhotky si nesundám!(18+)
Kdo se stěhuje?




Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ