Obřad bude o půlnoci - povídka

Tak dneska já. Jsem poslední účastnicí soutěže a vím, že vyhraju. Takhle originální obřad žádná z mých soupeřek neměla. Dívám se na svoji kytici z dračích květů. Pro obyčejnou nevěstu se vůbec nehodí - kvete jen v noci.

Mechanicky hladím vanilkově vonící kalíšky a myšlenky mi přeskakují z místa na místo jako elektrony rozhozené opačným pólem magnetu. Dnes je můj den D. Vlastně noc svelkým N. Má ruka s černě nalakovanými nehty sáhne štětci a pudřence.

Bude to skvělé! Na svatbě jsem pracovala půl roku, i když jsem si ji takhle původně nepředstavovala. Stejně jako každá malá holka, jsem snila o bílých šatech, závoji, střevíčcích pro Popelku a obrovské kytici růží.

Jenže pak přišla tahle soutěž. Bylo jasné, že nemůžu mít obyčejnou tradiční svatbu. Musí to být jedinečný zážitek - originál, který si všichni zapamatují. Přestože porotci i hosté možná letos absolvují ještě několik dalších tuctových svateb, moji si nespletou. Nikdy! Ta nezapadne do stereotypu plného květin, atlasových stuh, bílých krajek a holubic...

Řekněte sami. Kdy jste šli na svatbu o půlnoci? Kdy po vás někdo chtěl, abyste na obřad přišli výhradně v černém? Kdy byl nějaký obřad v hradních sklepeních?

Dívám se oknem ven. Musím si je pootevřít, abych venku něco viděla. Slyším hudbu a cítím exotickou vůni z vykuřovadel. Obloha je plná hvězd, jako bych je objednala. Lampy jsou zhasnuté, všude na nádvoří a hradbách hoří ohýnky loučí. Cestička ke kryptě je třpytivě vyznačena plamínky svíček. Tudy za chvilku půjdu.

Někdo klepe. Do pokoje vcházím máma s družičkou. Nenechám je ani promluvit: „Jak to vypadá dole?“ ptám se nedočkavě.

„Myslím, že už tu jsou všichni,“ odpoví skoupě máma.

„A jak se jim to líbí? Co říkají?“ nenechám se odbýt.

„To víš, jsou zvědaví. Pijí ty koktejly s divnými názvy a těší se na nevěstu.“ odpoví máma.

„Náhodou.., Bloody Mary je prostě skvělý pití!“ škytne družička „..“ A pojmenovat bílé víno „živá voda“ a červené „mrtvá voda“, je naprosto geniální! Strejda si dal namíchat „Krvavý záda“ a nechce s pitím vůbec přestat.“

Alespoň, že strejda Karel je spokojený. Máma je, i přes make-up, celá pobledlá: „Vypadá to tu, jak na svatbě upírů, Verunko. Takhle jsi to opravdu chtěla?“

„Chtěla mami. Všichni si to budou pamatovat a my vyhrajeme tu soutěž o zájezd k moři. Jinak bysme se k Tichému oceánu nedostali. Víš, jak je to drahý?“

„To tahle svatba taky…“ utrousí máma, ale jen potichu. „Kde máš šaty?“ Vypadá, že chce dodat: „Ať to máme za sebou.“

Moje vlastní máma se netěší na mou svatbu! Tak tohle mne nenapadlo. Byla jsem tak zaměstnaná vymýšlením a prosazováním originálních nápadů, že jsem si nějak nestihla všimnout.


„Tamhle,“ kývnu k černému pytli visícímu na dveřích do místnosti.


„Doufám, že sis tam nechala dát alespoň ty stříbrné hvězdičky. Na bílé to bude ve světlech vypadat moc hezky…,“ máma se snaží o smířlivý tón, ale když otevře obal, rychle ji to přejde: „Veroniko, to nemyslíš vážně!“

„Myslím! Jestli mám vyhrát, musím být originální. A všechny ostatní nevěsty byly v bílém. Nehodlám ve třiceti předstírat, že jsem nevinná panna...“

„Tak toho se opravdu bát nemusíme…,“ máma s odporem vytahuje mistrovské dílo švadleny. Látka se rudě zatřpytí…

„Budeš vypadat jako Čachtická paní,“ pronese.

Přestávám ji poslouchat. Šaty jsou prostě nádherné a mně moc sluší. Korzet se spoustou lesklých korálků a dole taftová sukně až na zem s blyštivými kamínky. Vypadám jako královna. Svatbu si nenechám zkazit - ani od své matky.

Když si obouvám červené lodičky, někdo klepe. Doufám, že to není ženich. Tahle svatba sice není zrovna tradiční, ale rozhodně nechci, aby mne viděl před obřadem. Přišel by o překvapení.

Naštěstí je to jen produkční soutěže. „Tak, jak to tady vypadá? Hotovo?“ úsměv jí zmrzne na rtech. „Vy máte červené šaty? Tak to je teda průser…!“ Produkční se hroutí na otoman: “To jste si nemohla vzít růžové? A ta modrá na družičce…To má být nějaká provokace?“

„A to jako proč?“ mám slzy na krajíčku. Pořád se někomu něco nelíbí. „Půlnoční svatba v růžové? Copak jsem Barbína?“ ukazuji na své havraní vlasy. „Co je na červené špatného? Sama jste říkala, že vítáte cokoliv originálního.“

„To máte pravdu, originálního ano. Ale ne červeného! Zapomněla jste, kdo je sponzor soutěže?“

„Nezapomněla...“

„T-Phone! A ti mají logo jaké? Růžové! A to si pište, že ti teda nikoho v barvách konkurence, soutěž vyhrát nenechají!" pak už jen práskne dveřmi, „se na to můžu... Bože! Copak těm pipkám musím vysvětlovat úplně všechno?!“

Nemůžu tomu uvěřit. Tak můj sen o vítězství se hroutí kvůli barvě šatů... Sakra! To by nemohli mít nějaké hezčí logo?


xxxxxx
Vzdávat se svých ideálů ve jménu soutěže, se prostě nevyplatí. I kdyby to nebylo na sponzorovi.
Povídku jsem napsala na žádost své kamarádky Jitky. Chtěla příspěvek do soutěže pro nevěsty. Nakonec jsem s povídkou trhla svůj osobní rekord a získala za ni přes 1400 lajků na zenysro.cz;) Vyhrála jsem vstupenky na skutečnou soutěž nevěst. Jaký to byl zážitek, vám napoví povídka VIP bez šatů.


Kniha Olívie Úžasná: Už nikdy mě nelíbej!

Nová knížka Olívie Úžasné

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ