Co v Sama doma nebylo

Dnes mě čekal velký zážitek – mé první natáčení v České televizi. A hned v pořadu, který se nepředtáčí a nestříhá, ale dělá se naživo. Když křest, tak pořádný.;)

Jak to dopadlo? Samotné natáčení neuvěřitelně uteklo. Byla jsem nervózní a občas si nemohla vzpomenout na nějaké to slovíčko, což je u spisovatelky asi docela průšvih, ale přežila jsem;)) Rozhodně velký respekt všem, kteří tenhle stres zvládají každý den;)

Zdaleka jsem nestihla říci všechno, tak kdyby vás zajímala rozšířená verze rozhovoru, najdete ho níže.

Pokud dáváte přednost zkratce, tak tady je odkaz na rozhovor na videu;)





Jak se to stane, že se z ajťáka stane regresní terapeutka a spisovatelka?
Celkem jednoduše. Nejdříve vyhoříte v zaměstnání, svět vám přestane dávat smysl, a říkáte si, že jste ve všem nedokonalá a nahraditelná. Prostě depka. Přitom k tomu vlastně nebyl žádný důvod – měla jsem velmi dobře placenou práci, manžela, zdravé dítě, hezký dům, přátele… Co víc si přát? Vlastně jsem se styděla za to, že mám nějaký problém.

Jak jste to řešila?
Na internetu mi nabízeli prima universální možnost – prášky. V tu chvíli mi došlo, že takhle pasivně k tomu přistupovat nechci. Že mi připadají jen jako oddálení a útlum. A tak jsem začala hledat jinou pomoc. Vyzkoušela jsem spoustu možností vč. regresních terapií, začala jsem pracovat s Reiki a dalšími technikami. A také se vrátila ke své lásce z dětství – tvůrčímu psaní.

A tak vznikla terapeutická povídka?

Ano, chtěla jsem vše spojit a psát pro ty, kteří přijdou na terapii, povídky na míru. Časem se ale ukázalo, že mohu povídku anonymizovat a nabídnout ji všem, protože spousta z nás řeší něco podobného, a tak začala Olívie Úžasná.

Každý čtvrtek dáváte na váš blog novou povídku. Proč jste blog nazvala „Olívie Úžasná“?
Název blogu je tak trochu provokace. Je o nás všech, kteří nejsme tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, ale nepřestáváme o to usilovat. Člověk se nejraději zasměje tomu, co se nepovedlo druhému. Navíc jsem chtěla jedinečné jméno, které se, na rozdíl od toho mého, na internetu dobře hledá.

Jak povídka funguje?
Povídka je vždy o nějakém problému – většinou o vztazích. Vždy, když slyším nějaký příběh, napojím se intuitivně na jeho aktéry a snažím se jejich věc ukázat z nového úhlu a hlavně s nadhledem člověka z venčí.
Také chci předvést jedno z možných řešení. Nikoho nemohu navádět, co má dělat. Je to jakýsi druh reflexe. Navíc to není můj nápad. Biblioterapie je tady už dlouho – podle wikipedie se datuje už od vlády Ramesse II, tedy více než 1000 let před naším letopočtem.

A jak se od sebe liší?
Biblioterapeutové fungují např. v nemocnicích, věznicích, pečovatelských domech, ale i v některých knihovnách. Nabídnou vám knihu na základě rozhovoru s vámi. Jde o prožitek, hledání, nastavení hranic… U mě si čtenářka musí tu svoji povídku najít sama. Nebo si najde ona ji např. když ji přepošle kamarádka.

A co si z toho má čtenářka odnést?
Za mě je ideální, když alespoň zjistí, že v tom není sama. Že se to děje i ostatním. Pokud povídka dokáže i to, že začne i jednat ve svůj prospěch, tím lépe. Moje kamarádka našla odvahu odejít od muže, kterého léta živila, a on nedělal nic. Ani doma. Přesto měla dojem, že to sama s dítětem nezvládne. Když se díváte z venku, nechápete, jak je to vůbec možné.

Máte kolem sebe další takové případy?
Stačí se rozhlédnout. Děje se to všude kolem nás. I když někdy těch povídek musí být víc;)) Občas mi napíše čtenářka, že jsem jí změnila život. Už se mi i stalo, že dala přečíst povídku partnerovi, aby mu lépe ukázala, jaké má pocity. Hodně také pomáhá, když čtenářky sdílí své postoje pod příspěvky na sociálních sítích. Krásně se ukazuje, jak to máme každá jinak. A také to, že je mnohem snazší řešit problémy té druhé než své vlastní.

Některé povídky jsou ale i o mužích…
Ano, 20 % čtenářů na mém blogu jsou podle statistik muži, proto jsou některé příběhy o nich. A někdy se lépe ukazuje problém z druhé strany.

Můžeme si vaše povídky přečíst i jinde než na webu?
Ano, letos vyšla už třetí knížka. Obsahuje výběr toho, co vzbudilo největší ohlas či sympatie na webu.

Vaše poslední knížka se jmenuje Právo na milence. To je nějaká výzva?
To, doufám, ne. Spíš otázka. Existuje situace, kdy máme právo dělat věci, které třeba ublíží ostatním, abychom byli šťastní? Nebo je lepší se takzvaně obětovat, abychom měli pocit, že jsou šťastní oni? Každopádně název vzbuzuje spoustu reakcí. Moc mě baví, když vidím, jak k titulu přistupují především muži. Na křtu knihy jsem se dozvěděla, že „tohle své ženě rozhodně nekoupí“, stejně tak i že tohle jí naopak pořídí, že bude legrace. Ale nejčastěji jsem slyšela od žen, že knížku věnují kamarádce, aby jí to konečně došlo, protože právě tohle potřebuje.

Vy také učíte ostatní psát… Dá se to vůbec naučit?
Ano, dá, je to řemeslo jako každé jiné. Na kurzu vás naučím pravidla, aby to fungovalo, a vše si vyzkoušíme. Pak už musíte jen cvičit a cvičit. Od spolužáků na kurzu dostanete kvalitní zpětnou vazbu, která bude tím nejcennějším, co si z kurzu odnesete. Protože to bude mnohem více než jen „dobrý“. Řekneme si, čeho si při hodnocení všímat, proč něco dočteme jen kvůli kamarádovi, a jiné věci nás baví. U druhých lidí vidíte mnohem lépe, co se povedlo, a co ne. A pak to můžete použít při svém psaní.

Proč by se měl člověk naučit psát?
Protože dnes z velké části komunikujeme psaným projevem. A také máme velkou možnost splnit si své sny. Pokud toužíte po vlastní knížce nebo blogu, může to být váš první krok…





https://www.olivie-uzasna.cz/p/knizka.html


Kam dál?


Právo na milence I
Bábovka
Vypadni!
...a už se nevracej!
A já si přeju...
Zítra mám tréning...
Zatančíš mi?
Ale já vám přece volala!
Právo na milenku (18+)
Proč jsem ta druhá?

Nová knížka Olívie Úžasné

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ