čtvrtek 26. září 2019

Právo na milenku - povídka 18+

„Ty jsi pozvala striptéra?“ vypískne Adéla, když uslyší domovní zvonek.

Karolína zrudne, „Ne, to ne, že ne!“ Holčičí mejdan se jim tak hezky rozjel. Žádného chlapa tu nechce.

„Uvidíte, holky,“ mrkne Žaneta a běží otevřít. Za chvíli přijde zpátky se ženou nesoucí růžový kufr.

„Se sem stěhujete?“ vykulí oči Karolína.

„Nikoliv, tohle je pro vás,“ žena se usmívá a poplácá své zavazadlo.

Karolína ztuhne, „Vy mě znáte? Ale já se nestěhuju. Nebo jo?“

Žena neodpoví. Postaví kufr na zem a sundá si kabát. Má pod ním růžové tričko s nápisem „Ďábelská dámská jízda“ s velkým čertem na obrázku pod ním.

„Já jsem Monika a přijela jsem vás trochu pobavit,“ zvolá ona žena vesele a zvedne obě ruce nad hlavu, „Wow! To je paráda! Už teď se mi tady moc líbí. Kam si můžu dát kabát? A nějakou vodu bych poprosila...“

„Dejte si drink!“ zahuláká Žaneta a už jí nalévá Martiny do sklenky na nožičce a přidává olivu.

Chvilku se přou, jestli promotérka může pít nebo nemůže, ale nakonec skončí u kompromisu, kdy dostane drink i původně požadovanou vodu a položí si kufřík na uvolněný stolek v rohu obýváku.

Zatím z něj nic nevyndá a jde si sednout k ostatním, „Jestlipak víte, proč jsem tady?“ zeptá se.

„Já to teda fakt nevím,“ zabručí Karolína a kopne do sebe zbytek skleničky.

„Jste naše překvapení,“ řekne Adéla a koukne se na Žanetu. Ta se usměje.

„A víte jaké?“ vyzvídá agentka.

„Máte v kufru balonky, škrabošky a čepičky? Nebo budeme hrát zase nějaký hry?“ zeptá se otráveně Karolína. Pořád jí nejde z hlavy ta věta, že má nově příchozí v kufru něco pro ně.

„Tak tu škrabošku tam mám také…“ usměje se Monika a jde ke kufru. Chvíli hledá a pak přinese černou krajkovou masku s lesklými kamínky a sametový sáček.

„Tý jo! To je jak pro princeznu!“ Adéla sáhne po masce a dá si ji na obličej.

„Nebo taky pro kurtizánu,“ přisadí si Žaneta a významně se podívá na ostatní, jestli už pochopily.

„Se tě skoro bojím,“ zabručí Karolína a dolije si skleničku.

Monika zatím otevře sáček a vyndá hedvábná pouta a jakousi plácačku ve stejné barvě.

Adéla zvedne ruku jako ve škole a hned vykřikne: „Vy prodáváte erotické pomůcky!“

Monika se usměje, „To také, ale tady jsem hlavně, abychom se pobavily. Přinesla jsem vám ukázat, jak si můžete udělat radost, nebo si zlepšit partnerský sex…“

Položí pomůcky na stůl a jde znovu ke svému kufru. Vyndá další sáčky a nějaké lahvičky a přinese je ke stolu. Otevře první lahvičku a dá si na ruku trochu gelu.

„Tohle třeba se dá použít mnoha způsoby. Například na masáž nebo…“

„Nám už stejně nic nepomůže,“ vykřikne z ničeho nic Karolína, „Vždyť on už se mnou dva roky nespal…“ dodá odevzdaně.

„Nekecej, Vašek, jo? Jak to? Vždyť jste v pohodě… Nic jsme nepoznali…“ Žaneta je v šoku.

„A to ti to nechybí?“ zeptá se Adéla.

„Už asi ani ne. Já nevím…“

„Ale to byste mohla vyzkoušet některou z našich pomůcek a znovu objevit svůj potenciál…“ zašveholí Monika, která žádného Vaška nezná a ni znát nechce, zato se chce vrátit ke své prezentaci, „Třeba tady…“

„Teď ne, prosím,“ zastaví ji Žaneta a sedne si vedle Karolíny, obejme ji kolem ramen, „Jak se to stalo? On tě nechce? Nebo vás to spolu nebaví?“

„Má nějakou úchylku?“ zkusí se Monika zapojit do hovoru.

Karolína zavrtí hlavou a rozbrečí se, „On spí jinde…“

„Aha!“ konstatuje Adéla, ale víc neřekne. Všechny čekají, co Karolína odpoví. Agentka se opře do židle a kopne do sebe zakázaný drink. Na tohle je na školeních nepřipravovali. To mohla jít prodávat rovnou do kláštera… I když to není tak špatný nápad! Kdyby to udělala nějak diskrétně…

„…No a já fakt nemohla. A on pořád otravoval, ale řekněte, vás to po šestinedělí hned chytlo? Já byla utahaná a ve stresu, celá bolavá. Neměla jsem na sex vůbec pomyšlení…“

„Počkej, ale to už je dva roky, co máte malýho. Od tý doby už jsi na to neměla chuť nikdy?“ diví se Adéla.

„Ale jo, ale on už spal v jiném pokoji a mně bylo blbý z ničeho nic za ním chodit, že teda dneska už jsem roztoužená… To by bylo trapný. A co kdyby mě odmítl?“ argumentuje Karolína.

Agentka Monika si naleje vodku a naředí ji džusem. Když se to smíchá, tak to není panák, že ne?

„A kolikrát jsi ho před tím odmítla ty?“ zeptá se Žaneta.

„Asi mockrát…“

„Tak vidíš. Jsi na řadě…“

„S čím?“ nechápe Karolína.

„Aby sis vzala nějakou pěknou košilku a šla za ním… Přece nebudete ve třiceti bez sexu…“ shrne téma Žaneta.

„A já tady mám takový skvělý sprejíček! Tomu žádný neodolá…“ Monika se žene ke kufru.

Ženy si jí nevšímají a dál pokračují v konverzaci: „A jak to dělá on? Myslíš, že má milenku?“ zeptá se Adéla.

„Já nevím. Asi by na to měl i právo, ne? Když já s ním nespím…“ Karolíně tečou po tvářích slzy, “Holky co mám dělat?”

„Jasně, a ty máš právo na milence, když s tebou nespí manžel a dokonce se odstěhoval z ložnice. A začít můžeš třeba s tímhle,“ opilá Monika přejde na tykání a vytasí z plyšového sáčku obrovský vibrátor.

„Ježíš, co to je?“ zděsí se Adéla.

„Říkám mu Macek a umí i přirážet… Hele!“ Monika přístroj zapne a ten se začne celý hýbat.

Adéla se věci nesměle dotkne, „Ty jo!“

„Umí to líp než kdejakej chlap. Vřele doporučuju!“ Monika se vrací do role a nechává hýbající se penis kolovat.

Když doputuje ke Karolíně, tak ta si otře slzy a jako v tranzu hladí pulzující hračku, „Já si ho koupím,” řekne náhle.

„No výborně!“ zaraduje se Monika, „To je skvělá volba. A počkejte až…“

Karolína ji nenechá domluvit, „Mám nápad a vezmu si ho hned s sebou…“ Začne si ještě zapnutý pulzátor dávat do kabelky, „Kolik stojí? Berete karty?“

„Počkejte, tohle je vzorek!“ zděsí se Monika a natahuje ruku ke Karolíně.

„Ale já ho potřebuju!“

„Dneska si ho objednáte a do tří dnů ho máte doma,“ uklidňuje ji Monika.

„To ne, chci ho hned!“

Monika se zamyslí, „Tak jestli vám nebude vadit poškozený obal, mám jeden v autě…“ No vida, tak to nevypadalo a nakonec dneska udá i ten vrácený kousek…

„Sem s ním,“ zakřičí Karolína a neochotně podá zabavený vzorek zpátky Monice.

Ta se zvedne a jde k autu před domem. Jaké je její překvapení, když se vrací a potká Karolínu ve dveřích oblečenou do kabátu. Ta chňapne po hračce, strčí ji do kabelky a bez ptaní zasune svoji kartu do přenosného terminálu, „Díky a nashle!“ zavolá ještě směrem k Monice a běží pryč.

„Co se stalo?“ zeptá se Monika.

„Šla to domů zkusit na Vaška,“ konstatuje suše Žaneta.

„S tímhle? Pro páry tady mám lepší pomůcky…“ podiví se Monika, „Třeba tady…“ a už se zase žene ke kufru.

„No ona to asi vyzkouší jinak…“ konstatuje Adéla.

„Ne, že by mě nic nenapadalo, ale pořád tomu asi nerozumím,“ přizná Monika zanořená do kufru.

„No, ona říkala, že to zkusí se sváděním, a když to nevyjde, tak Vaškovi pohrozí, že si to bude dělat tím vaším „Mackem“ a že by si na něj mohla i zvyknout…“ snaží se to vysvětlit Žaneta.

Monika pokrčí rameny. Moc tomu nerozumí, ale od toho tady není. Sedne si zpátky do křesla a rozbalí další sametový sáček…

Karolína mezitím dorazí domů a běží rovnou do obýváku. Hledá Vaška, aby mu řekla, že už toho má dost a je na čase, aby se přestěhoval zpátky do ložnice. Ten tam ale není, televize je vypnutá. Vydá se tedy po schodech nahoru. Z ložnice slyší hekání.

Tak přece! Vašek má milenku. A ještě si ji vodí k nim do ložnice! Já husa! Právo neprávo, tohle mu neprojde! Pomyslí si Karolína a rozrazí dveře. Čeká, že uvidí dvě těla, ale najde jen jedno. Vašek leží na posteli a ruka mu ztuhne uprostřed pohybu.

Hodí na sebe peřinu, „Promiň, myslel jsem, že máte ten mejdan a dorazíš pozdě,“ mumlá a snaží se najít poslepu ovladač od videa.

Karolíně se úlevou až podlomí nohy. Kabelku položí na zem a hodí na ni kabát. Udělá pár kroků k Vaškovi, „A co kdybychom to dokončili spolu?“

„A ty bys chtěla?“ zeptá se Vašek.

Karolína kývne.

Vašek se posune, aby jí udělal místo, a nadzvedne peřinu, „Měl jsem strach, že už to nikdy neřekneš…“

„Já taky…“ zašeptá Karolína a vleze si k němu.

Vašek ji začne opatrně hladit, „Myslel jsem, že už mě nemiluješ… Že jsem tady jen do počtu,“ šeptá jí u rozepínání halenky.

„Ne, to ne… Já jen, tenkrát to prostě nešlo…“ Karolíně tečou slzy, „A pak ses odstěhoval z ložnice, tak jsem myslela, že už máš jinou…“

„To si děláš legraci? Proč bych tu s váma zůstával?“

„Já bych to asi i pochopila. Měl jsi na to právo…“

„Fakt? Tak to mě nikdy nenapadlo, že mám „právo na milenku“,“ Vašek se směje.

Karolína se přidá, „Blbost, co?“

„To jo, vždyť já se z tý ložnice odstěhoval jenom proto, abych se na tebe nemusel dívat v tý tvý noční košilce, když jsem na tebe nesměl ani sáhnout… Pořád jsem doufal, že to mezi námi zase bude dobrý,“ přizná a zaboří hlavu mezi manželčina prsa. Konečně!






https://www.kurzypsani.cz/p/kurzy-psani.html


Kam dál?

Proč jsem ta druhá?
Chci se hádat!
Bohyně a zloděj mobilů
Krásky se maj...
Princové existují!?
Opravdový princ musí zabít draka
Do kuchyně nejdu!
Vážně jsem se chtěla jen dívat!
Zavoláme kámošce!
Proč jsem ta druhá?




















Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ