čtvrtek 7. března 2019

Budeme si tykat? - povídka

„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“

„Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína a pokračuje v ukládání psacích potřeb. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere.

„Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž vedle ní.

Karolína se přestane snažit nacpat reklamní blok do příliš malého prostoru své kabelky a s úsměvem se na muže podívá, „Ne, to ani ne. Jsou doma a doufám, že víno ještě pěkně dlouho pít nebudou.“

„Uf! Tak to jsme tu sami a můžeme večer do vinárny. Co říkáte? U náměstí by měl být moc příjemný podnik. Doporučili mi ho v hotelu.“

„Tam raději ne. Už jsem tam kdysi byla. Na recepci za to musejí brát provize nebo nerozumí vínu,“ Karolína si uvědomí, že ji ten muž baví. Možná by měla společné účasti na dnešní konferenci využít a zajít si na skleničku s někým neznámým. Flirt jí přece neublíží a už je to pět let…

„S vámi bych pil i kyselé,“ zašklebí se on.

„To nebude třeba, znám tu výbornou vinárnu. Není sice na náměstí, ale mají skvělé víno. Když mi prozradíte, jak se jmenujete, mohla bych vás tam zavést…“ Karolína se slyší, jak flirtuje a nepoznává se. Kde je ta ustaraná kvočna, co neustále o někoho pečuje?

„Promiňte, jsem to ale nevychovanec. Zvu dámu na špatné víno a ještě se ani nepředstavím. Michal Hladík,“ cvrnkne do jmenovky na svém saku, „A vy jste Karolína Smíšková…“

„Vidím, že mě máte přečtenou,“ ukáže Karolína na svůj klip se jménem.

„Tak rád bych to svedl na mimořádné schopnosti, ale ano, jmenovka vás prozradila…“ Michal podrží její ruku o chvilku déle, než je obvyklé a pak ji zvedne ke svým ústům, „Mohu se pro vás stavit v sedm na recepci vašeho hotelu?“

„Můžete. Ale víte, který to je?“

„U krále Jiřího?“

Karolína je zmatená. Že by stalker? Stala se součástí nějakého vtipu?

Michal pochopí její zaváhání, „Ne, nebojte, nenechal jsem vás sledovat, ani se neplížil temnou uličkou za vámi. Tady v tom městě jsou jen tři hotely. A jen dva připadají v úvahu jako ubytování pro firemní zákazníky. V tom svém jsem vás neviděl, tak jsem zkusil ten druhý,“ Michal ukáže na stolek před nimi, „A taky píšete jejich hotelovou tužkou.“

Karolína si oddechne, „Uff! Tak to jste detektiv. Moje propiska včera dopsala, tak jsem si půjčila hotelovou, ale mám v úmyslu čestně ji vrátit,“ Karolína se směje, oči jí září a už teď se těší na večer.

Taková náhoda! Odmítá připustit, že by zabrala kouzla její kamarádky. Byla to jen taková blbinka na holčičím mejdanu, tedy jestli se tomu, že se sejde s Magdou, dají si víno a vylijí si navzájem svá srdce, dá vůbec říkat mejdan. Tentokrát to bylo jiné. Magda donesla tenounkou knížku plnou kouzel a spustila ódu na její autorku vč. citátů z přednášky, kterou vyslechla týden před tím. Nakonec trvala na tom, že musí nějaký obřad zkusit.

Přečetly si postup a začaly plnit úkoly. Ze začátku to byla legrace, když sháněly po bytě svíčky a nemohly najít sirky ani zapalovač, ořezávaly pastelky, vytahovaly ze skříně stužky a hledaly dvě malé krabičky – každá tu svou pro uschování přání. Ale pak přituhlo.

Karolína váhala, jestli si ustřihnout pramínek vlasů a píchat se do prstu kvůli kapce krve. Alkohol a Magda však svedli své, a tak vše podstoupila. Nejhorší ale bylo napsat na papír, jakého muže vlastně chce. Knížka trvala na tom, že vše musí být pozitivní – žádné, aby nelhal, nepodváděl, nechlastal, ale nějak kladně. Jenže jak, když vzorňáka a zapšklého abstinenta také nechcete? A tak si přála muže, který má rád humor a dobré víno... No jo, tak to tam bylo! Že by to fungovalo takhle rychle? Že by to vůbec fungovalo?!! Musí Magdě zavolat…

Přesně v sedm schází Karolína po hotelových schodech dolů do haly. Tam už na ni čeká Michal, v ruce drží podlouhlou krabičku.

„Není na šperky brzy?“ Karolína nechápe, kde se to v ní bere. Že by opravdu magie?

Michal zvedne víčko. Na sametu neleží žádný klenot, ale krásné kuličkové pero.

„Když vám ta vaše dopsala… Doufám, že nejste zklamaná, že to není náhrdelník…“

„To je nádhera! Musím ho hned vyzkoušet!“

„S tím jsem tak trošku počítal,“ mrkne na ni Michal a vyndá z kapsy saka zápisník v pevných deskách.

Karolína nechce věřit vlastním očím – on jí naslouchá, je pozorný a galantní… Co jen za tím bude? Není to divné? Co když je profesionální úchyl? Existuje vůbec něco takového? Sňatkový podvodník! Proč by se jinak tak snažil? Jedovaté myšlenky otravují Karolíninu mysl s nečekanou prudkostí. Možná je to i těmi řečmi, co měla dneska Magda v telefonu, když jí volala své novinky.

Karolína čekala, že jí to kamarádka bude přát, ale střízlivá Magda vykřikovala něco o tom, že kouzla jsou blbost a chlapi hajzlové. Kdo se v tom má vyznat? Nakonec Karolínu nabádala, ať si dá pořádný pozor a uvědomí si, že v tom neumí chodit.

V tom posledním měla pravdu. Karolína neměla rande od vysoké. Hned po škole se vdala a za pár let měli děti. Nebýt té nehody, na žádnou schůzku by dneska nešla. Jenže Mirek byl velký sportovec a rád lezl na skály. Před pěti lety se zabil. Ze začátku si říkala, že už nikdy víc, až letos se jí začalo stýskat po mužské náruči. Chtěla mít doma někoho, kdo ji vyslechne, nějakou oporu a zastání. Přesně tak to ten večer napsala do svého kouzla a ještě mnohem víc…

„Můžete si tam zapsat moje telefonní číslo,“ navrhne Michal.

Karolína se vzpamatuje, „Samozřejmě, to je dobrý nápad.“ Nechá si nadiktovat telefon a pečlivě jej namaluje svým novým perem.

Když dojdou uličkami města až k vinárně, všimnou si plakátu na dveřích: Dnes degustace perlivých vín.

„Ajajaj! Nenapadlo mě sem zavolat,“ omlouvá se Karolína.

„Proč? Nemáte ráda sekt?“ podiví se Michal.

„Mám,“ usměje se Karolína, netušíc, co jí osud poslal do života.

Za chvíli už sedí u stolečku, poslouchají sommelierův zasvěcený výklad, ona pozoruje bublinky ve sklence před sebou a nechává se bavit příjemným společníkem. Po dvou hodinách a téměř deseti perlivých vzorcích ochutnávky končí. Karolína, která samou nervozitou a těšením se, odbyla večeři, cítí, jak se jí všechny bublinky usídlují v hlavě. A tam si dělají, co chtějí. Cítí se svobodně, mladě a taaaak bezstarostně!

Nejraději by objala celý svět. Ale to ona může! Protože tu má Michala – toho fešáka, co si vyčarovala! A teď se rozhodla, že bude i sex. Proč ne? Užije si! Ať to stojí za to! Ještě zítra a pak zpátky domů. Tak ať má na co vzpomínat!

Přes všechny ty neposedné myšlenky k ní dolehne Michalova otázka: „Jak jste dneska říkala, že máte čtyři děti… To je fakt, nebo jen nějaký vtípek na odhánění dotěrných chlapů?“

„Co myslíte? Mám čtyři děti?“ Karolíně se točí hlava. Potřebuje vodu. Chce si nalít, ale nějak se nemůže trefit do skleničky a polije stůl.

Michala to nerozhodí. Vezme na stole všechnu ubrousky a suší. „Já nevím. Jak se to dá na ženě poznat?“

„Jste přece detektiv… Uhodl jste mé jméno i hotel. Tohle bude hračka! Schválně,“ Karolína se dívá vyzývavě.

„Nedáváte mi snadný úkol… Ale dobře… Máte ráda děti?“

Karolína se usměje, „To není moc nápaditá otázka. To je skoro jako bych vám ten počet rovnou odhalila, ne?“

„Tak něco mi na sebe přece prozradit musíte… Zatím toho o vás moc nevím. Snad jen, že jste trpělivá a umíte naslouchat – skoro celý večer jste nechala mluvit mě. Že nezkazíte žádnou zábavu – vypila jste všechny ty vzorky, co nám donesli a ani jednou si nepostěžovala… Přitom vám nemohlo všechno chutnat…“ vypočítává Michal.

„Dvojku a osmičku jsem vylila… Ale měla jsem brzdit víc, teď by se mi netočila hlava.“

„To je další věc – nejste zvyklá pít a chodit s cizími muži do baru…“ pokračuje Michal ve svém výčtu.

„A na to jste přišel jak?“

„Tak to první je tak trochu vidět,“ Michal se usměje.

„A to druhé?“ vyzvídá Karolína.

„To je neslušný takhle to vyslovit nahlas…“

„Ale jo, jen řekněte, když už jste to načal…“

„No ono to není tak jednoznačné. Buď nejste zvyklá na mužskou společnost, anebo vám nejsem moc sympatický… Podle řeči těla usuzuji, že na tom zas tak špatně nejsem, tak to přisuzuji té první možnosti.“

„A na to pan detektiv přišel jak?“

„No víte, je trochu nezvyklé, že jste mi ještě nenabídla tykání, když jsme spolu strávili večer a vypili pěkných pár skleniček,“ Michal se sice usmívá, ale nespouští z Karolíny oči.

„No jo! Já jsem ale… Promiňte, teda promiň!“ Karolína nastaví svou sklenku k přípitku. Já jsem Karolína, jsem vdova, co už dlouho neměla rande a neumí to s chlapama. Ve skutečnosti mám jen dvě děti, psa a kočku…“

Michal zvedne svoji skleničku a přiťukne si: „Tak na nás. Já jsem Michal, co má doma čtyři děti, a hrozně se mu líbíš...“

Karolína se začne dusit sektem. Vážně si při té magické seanci přála, aby měl její ideální muž až tak moc rád děti?







Chcete se seznámit? Máte jedinečnou příležitost! Autorka blogu Olívie Úžasná bude 16. března 2019 hostem spisovatelky a novinářky Dany Emingerové. Pokřtíme společně naše knížky a budeme z nich i číst. Užijeme si krásný večer plný autorského čtení a jazzové hudby! V sobotu jste srdečně zváni v 19 hodin do pražského divadla Dobeška.♥



Kam dál?


My se doma nehádáme
Tak s touhle nikam nejdu!
Nikdy nejez cizí piknik!
Tři srdce pro Milušku
Zlatá pomsta
Zapomenout na včerejšek (15+)
(Ne)odhalené tajemství









Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ