čtvrtek 18. června 2020

Smolná štafeta - povídka

„Ty si ho vážně nevezmeš?“ Květa nevěřícně kroutí hlavou a podává kolegyni krabici kapesníků.

Ta zavrtí hlavou a hlasitě se vysmrká, „nemůžu. To bych nevydržela. To se nedá!“ znovu se rozbrečí.

„Prosím tě… Co se tam včera mohlo stát tak strašnýho? Vždyť jsi se tolik těšila…“

„No právě!“ zaštká Silvie, „mělo to být moc hezký.“

„Standa na to zapomněl?“ napadne Květu.

Silvie zavrtí hlavou. „On se snažil. Moc!“

„Tak v čem je problém?“ Květa nechápe. Pak ji něco napadne: „ Že ty jsi snědla prstýnek? Někde jsem to četla… Nějaký holce se to stalo v luxusní restauraci. Pak trnuly, aby ten diamant vyšel ven… Je to trochu nechutný,“ Květa se ušklíbne. Popadne Silviinu ruku a prohlíží si její prsty. Pro jistotu koukne i na druhou, ale nic nenajde. „Kde máš prstýnek? Tak jak? Spolkla nebo odmítla?“
„Prstýnek mi odnesl nějakej pitomej havran…“

„Havran?! Snad straka, ne? Počkej! Co dělal pták v restauraci?“

„My to neměli v restauraci.“

„On tě žádal o ruku doma!!? Nevěděla jsem, že je takovej škudlil…“

„On chtěl, aby to bylo hezký…“

„…a levný,“ skočí jí do řeči Květa.

„Ale ne, my to neměli doma, ale v parku.“

„Tak to fakt přehnal. Proč v parku? Máma byla doma?“ Květa se teatrálně ovívá papíry a dává najevo své opovržení muži, kteří patřičně neinvestují do zásnub.

Silvie se poprvé od rána usměje. „Jestli byla máma doma nevím. Ale v tom parku jsme se poznali. No a Standa chtěl, aby to byla romantika, tak zařídil hudbu a nábytek, porcelán, šampus a jídlo…“

Květa se v křesle napřímí: „Ty jo! Nekecej! Tak to bych do něj nikdy neřekla. Jakou jste měli hudbu?“

„Housle. Pozval houslistku. Hrála nám u stolu.“

„Fíha!“ Květa si dá nohy na stůl a ruce zkříží pod hlavou. Šéfová tu takhle ráno v pondělí nebývá, tak co. „Tancovali jste?“

Silvie kývne, „začalo to moc hezky. Standa mě dovezl k parku, dal mi velkou kytici slunečnic, co mám tak ráda, a pak se zeptal, jestli mi smí zavázat oči.“

„To muselo být romantický!“ Květa má oči navrch hlavy. „A proč ho teda nechceš? Vždyť spolu randíte už skoro dva roky!“

„To byl jen začátek. Problém je, že na Standu se lepí hrozná smůla. Dřív mi to přišlo jako nějaká náhoda, ale tohle už bylo jasný varování. Vždyť on je chodící katastrofa!“

„Tak zatím vím jen o tom, že tě vzal do parku, dal ti kytku a pozval houslistku… Promiň, ale to na žádnou tragédii nevypadá.“

„Ty jsi byla o víkendu na Moravě, viď?“

„Vždyť o víš. Jasně, že byla!“

„Takže nic nevíš.“

„No, nevím, tak už nenapínej. Co se stalo? Šlápnul ti na nohu?“

„Kdyby jen to…“ vdychne Silva a začne vyprávět: „Šli jsme do toho parku. Já měla zavázaný oči a v ruce tu kytku…“

„Za mě romantika.“

„Mám alergii, začala jsem kýchat…“

„Na ty slunečnice?“

„To ne, ale kvetly tam nějaký keře a trávy.“

„Ok, tak jsi trochu kejchala…“

„Pak jsem několikrát málem upadla, jak mě vedl přes ten park. Nikdy mi nedošlo, kolik je tam kořenů. Byla jsem okopaná jak fotbalista po tréninku a roztrhla jsem si drahý silonky…“

„Ale neupadla jsi – udržel tě!“ protestuje Květa.

„To jo. Dobelhala jsem na místo, sundal mi ten šátek z očí a tam na mě čučeli úplně cizí lidi – číšník, ta houslistka a fotograf!“

„Dobře se připravil! Ale to jsou všechno profesionálové, takže dobrý. Jak to bylo dál?“ Květa má co dělat, aby se nesmála. Představa kamarádky, jak kýchá, teče jí nudle i make-up a do toho zakopává o kořeny, ji prostě baví.

„Musela jsem je vypadat jako panda, ale neměla jsem zrcátko, abych se upravila. Jenže ono to tím neskončilo. Chtěli mě usadit na židličku, ale jedna nožička se zabořila do trávy víc než ostatní, a já spadla...“

Květa si zakryje pusu. Vidí tu scénu před sebou. Silva na ní kope nožičkama jako brouček ležící bezmocně na krovkách. Nesmí se smát! „Dobře, takže jste si sedli k jídlu. Co bylo dál?“

„Připili jsme si.“

„A nic se nestalo?“ podiví se Květa.

„Ani ne. Našla jsem ve skleničce prstýnek. Standa si kleknul a chtěl mi ho dát na ruku.“

„A přiletěla ta straka… a vzala mu ho.“

„To ne. On mi ho navlíknul, ale byl mi hrozně velký, tak jsem ho položila vedle talíře. Ta straka, vrána, havran, nebo co to vlastně bylo, mi ho sebrala, až když jsme tančili.


„A to jste dělali před jídlem nebo až po něm?“ vyzvídá Květa.

„No, my jsme moc nejedli…“

„Vy jste neměli večeři?“

„Tak měli jsme ji mít, ale nejedli jsme.“

„Tak to mi vysvětli.“

„Je to hrozně jednoduchý. On mě požádal o ruku, do toho nám hrála ta paní na housle. Jenže pak se strhla mela kvůli těm písmenům...“

Květa mlčí. Ničemu nerozumí. „Jakým písmenům?“

„Standa nechal vyrobit takovou tu ceduli jako bývá v Americe na svatbách. Znáš to z romantických filmů – Silva a Standa a velký srdce.“

„A někdo tam udělal hrubku nebo překlep?“ Květa nechápe.

„Ne, v tiskárně to popletli komplet a dali nám tam jen iniciály. Takže tam bylo S+S a to srdce. A aby toho nebylo málo, tak si to někdo špatně vyložil a zavolal na nás poldy, že propagujeme fašismus. Museli jsme se legitimovat a vysvětlovat, že nejsme zastánci zakázané ideologie, ale fakt se tak jmenujeme. Než to vyšetřili, tak nám vystydlo jídlo a mně byla naprosto šílená zima – drkotala jsem zubama. No a pak přišel vítr a šílená bouřka, jakou ten park snad ani nepamatuje, a tím se to celé dorazilo. Nikdy bych neřekla, co provede pár krup s naservírovanou večeří.“

Květa už se nesnaží smích zakrýt, „Tak to je teda něco! Vy jste dvojka. Tohle měl někdo natočit na video. Fakt!“

„Ha, ha,“ řekne Silva trpce. Jí to tak vtipné nepřipadá. Děsí ji, co by mohlo přijít příště, když je Standa takový magnet na smůlu.

Ani jedna netuší, že Standa to celé nafilmované má. Fotograf se překonal a pořídil záznam. Za pár dní ho pro svého zákazníka sestříhá. Standa pošle video do soutěže, kde vyhraje hezkou sumičku. Na dovolenou ale nepojede se Silvou, která nakonec přece jen odmítne jeho nabídku k sňatku. Neví, že se katastrofy už dávno nelepí na Standu, ale na ni. V parku totiž, díky bleskům a bouřce, převzala jeho smolnou štafetu - stála prostě nejblíž.
*****





Kam dál?


Mé silové zvíře je husa!
Mužům vstup zakázán
Automat na štěstí
Návod na mámu
Ptáček přiletí ve středu
Pan Lžička a ponožkový čaj
Už nikdy mě nesvedeš!
Povídky o svatbách
Cirkus dneska odjíždí
Jen hodinku
Bonton pro milenku
Plním ti tvé přání...
Vzácný dar pro rodinu



Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

Nová knížka Olívie Úžasné

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ