čtvrtek 6. prosince 2018

Stála by za hřích – povídka 18+

Tak tahle kočka by stála za to, pomyslí si Štěpán. Sleduje blonďatou dívku, blikající hustými řasami, jak si sedá ke stejnému stolu, jen o několik míst vlevo. Vypadá jako panenka.

„Tu tak sbalit, co?“ zašeptá Pavel (ani ne moc potichu). Dívka je stejně neslyší. Místnost je plná směsice hlasů a vrzání židlí o dřevěnou podlahu restaurace. Hosté pilně hledají určená místa u svatební tabule.

„Ta je!“ vydechne Štěpán, „Znáš jí?“

„Těžko! Já tady nemám ánung, kdo je kdo. Poznám tak tebe, ženicha, teď už teda i jeho matku, když mi polila sako becherovkou… Ale jinak nikoho. Seš snad na tom líp?“
„Ani ne,“ konstatuje Štěpán a hraje si se slánkou na stole, „ale bude od nevěsty, když sedí vlevo.“

„Nevim. Nemůžu myslet – mám děsnej hlad. Doufám, že nebudou šunkový rolky, to bych se poblil,“ změní téma Pavel.

„Seš nechutnej. Tak to prostě nejez!“

„Sem toho zase tak moc neřek. Nemohli by si ty lidi už konečně sednout na zadek, aby začali nosit jídlo?“ brblá dál Pavel.

„Nevíš, jestli je tady s někým?“ pokračuje Štěpán ve svém načatém tématu.

„Kdo?“ nepochopí Pavel.
„No ona, ta naproti. Kdybych aspoň věděl její jméno…“

„Tak se jdi podívat na zasedací pořádek, tam to bude napsaný. Jo a vem mi něco od baru, nebo sním ubrus,“ dodá ještě Pavel při pohledu na zvedajícího se kamaráda.

Štěpán se projde k velké tabuli u vchodu a pokusí se odpočítat místa. Nakonec najde, co hledal – Oxana. Aby to tak ještě byla cizinka, bleskne Štěpánovi hlavou. To by si moc nepokecali… I když mluvení by si mohli klidně odpustit... Štěpán se otočí zpět ke stolu a sleduje dívku, jak se zvedá ze svého místa, dává si přes ruku obří kabelku s velkým zlatým G a přikládá si růžový telefon k uchu. Tak tohle ho zase tak moc neoslnilo, ale prdelku má pěknou.

Štěpán sleduje, jak dívka provokativně vlní boky, když jde na vysokých podpatcích směrem k východu. Aby mu tak utekla! Celý napjatý se vydá za ní. Upřeně sleduje její zadeček vyplňující každý centimetr těsných džínů a představuje si, jaké by to bylo, pořádně ji po něm poplácat. Štěpán miluje prsa a zadky. Neví, kdo vymyslel „horňáky“ a „dolňáky“. Jemu se líbí obojí. Prostě má rád boule, co se dají pořádně chytit…

„Dovolíte mladíku?“ ozve se za ním. Sotva stihne uhnout zavalité ženě s čerstvě zapálenou cigaretou mezi rudými rty. „Musíte stát ve dveřích?“ neodpustí si ještě jedovatou poznámku a batolí se ke stolku přede dveřmi, kde už na ni čeká popelník. Některé „boule“ jsou na mě už trochu moc, zhodnotí její zadek Štěpán a hledá očima svou krásku.

Oxana stojí pod přístřeškem pár kroků od vchodu do restaurace. Telefon si přidržuje mezi ramenem a uchem a volnou rukou se snaží něco vylovit z kabelky. Nakonec vyndá cigaretu, kterou si zasune do úst a začne hledat zapalovač. Jenže cigareta v mluvících ústech nevydrží a spadne jí do výstřihu. Oxana se ušklíbne, přendá si telefon na druhou stranu a snaží se vydolovat z pod halenky zatoulané kuřivo.

Štěpán to fascinovaně pozoruje. Už z představy, že vnadné Oxaně pomáhá, je vzrušený. Jak to sakra zařídí?

Štěpán sice nic nevymyslí, ale za chvíli se ukáže, že to byla zbytečná starost. Oxana všechno obstará za něj. Hlasitě tleská, když Štěpán čte po obědě svůj přípitek (fakt se bál, že to z hlavy nedá), a přišla pro něj hned, jak začala hrát hudba.

Štěpán drží její pevné tělo v náručí a pokouší se o ladný pohyb po parketu. Hrají waltz, který si nezopakoval už od tanečních, a že už to pár let bude.

„Ty jsi od nevěsty?“ zkusí Štěpán alespoň zahájit konverzaci.

„Jo, jo, Julka je moje kámoška už od školy. Kdo by do ní řek, že si vezme takovýho zazobance. Holt klikařka.“

„Nechci ti to kazit, ale pokud vím, tak se s ženichem znají už od školky. A to byl tenkrát spíš poprděnej, než zazobanej,“ pokusí se Štěpán o vtípek.

Oxana se na něj chvíli upřeně dívá a pak, jako by jí to došlo o dost později, než by se čekalo, vyprskne smíchy, „Ty jsi ale…,“ mávne rozšafně rukou a pohladí při tom Štěpána po tváři.

V tu chvíli Štěpánovi cvakne, že má velkou naději zabodovat, a sjede rukama z jejích pasu níž – na kopečky, co ho tak lákaly už venku.

„Chovej se mravně, tady před babičkama. Ať z toho nemají újmu,“ směje se Oxana a jakoby nic krátce olízne Štěpánovi ucho.

Ty vole! Pomyslí si Štěpán. Ta je hustá! Ale pro jistotu vezme slečnu na bar. Po třetím panáku, kdy už si mu Oxana začne sedat na klín, si Štěpán připustí, že opravdu není na co čekat, omluví se a dojde k recepční pro klíče od apartmá nad sálem. Pořád nechce věřit svému štěstí. Taková výhra! Až tohle bude líčit Pavlovi. Si jí musí vyfotit, aby mu kluci věřili…

Když se vrátí k baru, navrhne selfíčko, Oxana s ním hrdě zapózuje a špulí u toho červené rty. Svatby jsou na seznamování boží!!! Štěpán pomůže Oxaně z barové židle a vede ji nahoru do pokoje. Pořád čeká, kdy se něco pokazí, ale nic se nestane. Oxana jde před ním, vlní boky a nechává Štěpána jezdit očima (a teď už i rukama) po svém zadečku.

Když vejdou do pokoje, Oxana ještě v předsíňce odkopne lodičky s platformou. Zmenší se tak o dobrých patnáct centimetrů. Z vysoké krásky se stane docela malá průměrná holka. To si ty boty nemohla nechat? Projede Štěpánovi hlavou. Ale co, v posteli se to srovná. Rozhodne se být velkorysý.

Jenže tím to neskončí. Oxana za dveřmi pokoje odloží veškeré zábrany. Sedne si do křesla a dá si nohy na stolek a zeptá se: „Taky tě tak bolí nohy a hlava?“

„Ne,“ odsekne trochu naštvaně Štěpán. Jestli mu teď chce říct, že nic nebude…

„To je proto, že nenosíte podpatky… To je nespravedlivý. A taky se nemusíte malovat a holit si nohy…“ Oxana si sundá z hlavy blonďatý skřipec a odhodí dlouhé vlasy na gauč. Místo světlovlasé bohyně je tu dívka s myším ocáskem, „Proč ty skřipce musí, sakra, tak tlačit? Nechceš si taky udělat pohodlí?“

„Hele, děje se něco? Já myslel, že tu jsme z jinýho důvodu…“

Dívka vstane a otřese prsama o Štěpána, „Jo? A z jakýho?“ zašeptá provokativně.

Štěpán jí přejede rukama po dekoltu, „Z tohodle.“

„Tak to jo, fešáku,“ zapřede Oxana a začne Štěpánovi rozepínat pásek.

„Ty jsi ale dračice, Oxano!“ řekne Štěpán uznale a přetáhne jí halenku přes hlavu. „Seš fakt kus!“ lichotí jí a snaží se ignorovat její výšku a nedostatek vlasů. Svoji pozornost upře na rozepínání knoflíku u džínů. Jsou tak našponované, že je Štěpán rád, když mu kovový knoflík nevystřelí díru do hlavy.

Jakmile se mu podaří vyloupnout Oxanu z kalhot, Štěpán strne. Tlustá stehna plná celulitidy a červených fleků fakt nejsou nic, co by čekal. Stahovací kalhotky, za který by se nestyděla ani statkářka v tuhé zimě, drží pohromadě zbytek. Jestli si je sundá, všechno se to rozjede! Podprsenku už si svékla Oxana sama. Štěpán pozbyl odvahy. Bojí se dalších překvapení, a má proč. Co dole přebývá, nahoře chybí. Když Oxana odloží všechno prádlo a lehne si na záda, má Štěpán problém najít prsa. Orientuje se jen podle toho, kde obvykle bývají a bradavek. Zato podprda, plná vycpávek z gelu, dopadne na podlahu s ducnutím hodným pořádně velké ryby.

Takovej podvod! Všechno to měla sešněrovaný, vycpaný, přidělaný a namalovaný. Štěpán je naštvaný. Místo krasavice mu tady leží tlusťoška s břichem, poďobanýma nohama, zato bez prsou. Fakt hnus! Erekce ho dávno přešla. Doopravdy se lekl představy, jak bude dívka vypadat ráno bez mejkapu a umělých řas. Ví, s naprostou jistotou, že po předchozích objevech, to vidět nechce …

„Skočím ještě pro něco k pití, dokud jsem oblečenej,“ volá Štěpán, zapíná si kalhoty a téměř běží ke dveřím.

„Ne, ne, jen tady hezky zůstaň, ty můj broučku,“ ozve se mu za zády Oxana, chytne ho a táhne za pásek kalhot zpátky do postele. Strčí do něj a dezorientovaný Štěpán padne na krofky. Oxana na nic nečeká a sedne si mu rozkrokem na obličej.

Štěpán, který skoro nic nevidí, se pokusí bránit, ale Oxana mu koleny drtí ruce a tak on jen bezmocně pohazuje tělem, čímž situaci spíš zhoršuje. Chvíli se tak mrská, když zaslechne prudké švihnutí bičíku ve vzduchu. Oxanin hlas je zastřený a chraplavý: „Nikam nepůjdeš! A dělej! Doufám, že jsi tak šikovnej, jako hezkej, Štěpáne! Jinak bych tě musela potrestat…“ Oxana se rozchechtá, až se jí roztřese tuk na břiše.

Ten smích bude Štěpán slýchat ve své hlavě ještě léta…





https://www.olivie-uzasna.cz/p/knizka-2.html


Kam dál?


Kalhotky si nesundám!
Perfektní vánoční dárek
Kartářka předpovídá konec
Kdo se stěhuje?
Můj manžel prasák
Tentokrát chci já!
Radši ho tam necháme






Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ