čtvrtek 28. března 2019

Smím prosit, má vnitřní ženo? - povídka

„Pojď se mnou na nedělní meditaci…“

„Nejdu!“

„Pojď…“ zaprosí Gábina.

„Zase tam usnu…“ argumentuje Vlasta.

„Neusneš, tam se tancuje…“ přispěchá s vysvětlením Gábina, ale hned si přikryje pusu. Au! Tak to asi neměla prozrazovat.

„Cože?!“

„No, to je taková taneční meditace… To jsme ještě nezkoušely...“

„Co to zase je? Ty si vždycky vymyslíš nějakou blbost, abys měla o čem psát... Copak jsem testovací zvířátko?“ durdí se Vlasta, „Nemohly bysme, pro změnu, zkoušet třeba nějakou vířivku?“

„Ne, ne, tentokrát rozvineme svůj ženský potenciál,“ škádlí ji Gábina, „Ve firmě tě určitě pochválí, když dorazíš na poradu pozitivně naladěná….“

„Abych tam, po tom cvičení, vůbec došla…“ brblá Vlasta, ale už je jí jasné, že se nechá ukecat. Jako vždycky ji Gábina přemluví. Pracuje v lifestylovém časopise a píše rubriku, kde zkouší různé „zábavy“ a rozvojové techniky pro ženy. Už byly na masážích, malovat, meditovat, tančit, cvičit, modelovat, zpívat…, ale meditovat tancem budou poprvé...
Teď je neděle a ony stojí bosé téměř uprostřed tělocvičny, jen kousek od ostrůvku z okvětních plátků, na kterém stojí váza s květinami a zapálené svíčky.

„Proč jsem sem lezla?!“ zasyčí Vlasta a lokne si vody z donesené lahve. Mnohem radši by si dala Mochito a nohy na stůl.

„Protože tě to se mnou baví a jsi stejně zvědavá jako já, jen děláš větší cavyky,“ odvětí Gábina a přátelsky se na kamarádku ušklíbne přes odraz v zrcadle na stěně.


Rozhodně už jim to teda slušelo víc. V pátek se shodly, že dělat si make-up na cvičení, kde budou samé ženy, a ještě k tomu v neděli, je pořádná blbost. Dost na tom, že hledaly ty pitomé šátky, které si, podle instrukcí, oblékly místo sukní…

Nebylo to jednoduché, ale nakonec našly dva obrovské exempláře z prázdnin a ovázaly si je kolem pasů. Jenže tady se ukázalo, že ostatní ženy to vzaly o dost vážněji. Mnohé jsou pečlivě nalíčené a mají na sobě skutečné sukně, nikoliv parea s delfínky a palmičkami. A pár z nich si dokonce obléklo šátek s třásněmi přes sukni, aby zdůraznily boky.

„Říkala jsi šátek,“ zasyčí Vlasta směrem ke Gábině.

„Bylo to tam napsaný. A stejně žádnou sukni nemáš,“ odbude ji Gábina.

„Nemám, ale teď vypadám jako blbec…“

Sálem zazní hudba, kterou mohla poslouchat Šeherezáda v paláci, kde vyprávěla své příběhy tisíce a jedné noci, a do tělocvičny vpluje malá štíhlá dívka. Představí se jako Jasmína. Vypadá jako víla, co se vrátila na zem, aby všem ženám připomněla, co o sobě a svém ženství zapomněly.

„Tý se to tancuje, s touhle figurou,“ hryzne Vlasta.

„Se nepodceňuj, jsou tu horší kandidátky,“ odfrkne Gábina a ukáže na trojici žen. Všechny tři vypadají jako obrovská jablka s bubákem pod nosem, „Jestli to zvládnou tyhle, tak ty to dáš třikrát!“

„…Budeme tančit na čtyři archetypy ženy – panna, milenka, čarodějka a vědma…“ vykládá Jasmína.

„Zabírám si milenku!“ vykřikne Vlasta. Sálem to nesouhlasně zašumí.

Lektorka se jen usměje: „Jak jsem říkala, všechny budeme tančit na všechny čtyři archetypy. Procházíme si jimi každý měsíční cyklus. Ale nejdříve se zahřejeme…“

„Tak proč já jsem v životě furt jen milenka?“ podiví se Vlasta. Ale nemá moc času o tom přemýšlet, trvá to jen chvilku, kdy ji chytí ostatní za ruce a už rytmicky poskakují v kruhu kolem pomyslného ohně za zvuků libé hudby a svitu svíček.

„To je jak sabat,“ pošle Vlasta ještě myšlenku ke Gábině, než přijde o dech a nezačnou se jí plést kroky. Musí se soustředit, nejdříve, aby to ostatním nekazila, a pak už jde jen o přežití. Právě, když si říká, že kruh zbaběle opustí, aby se vydýchala a protáhla si bolavé nohy, Jasmína tanec ukončí.

Všechny je pochválí, jak jim to hezky šlo, nechá je vydýchat a pak předvede, jak se dělají osmičky pánví.

„Je to velmi uvolňující. Pro lepší spojení s vaší dělohou si přiložte ruce na podbřišek. Lépe se tak propojíte se svými pocity.

„To je úchylný!“ zašeptá Gábina.

„Proč? Mně to přijde docela dobrý,“ výjimečně oponuje Vlasta a podívá se na kamarádku.

Ta ale ukáže hlavou před sebe. Evidentně mnohem pokročilejší žákyně kurzu nemá dlaně na podbřišku, ale na své pochvě. Má zavřené oči a její práce s pánví nepřipomíná žádné osmičky, ale živočišnou kopulaci.

„Tak ta se propojila úplně,“ uchechtne se Vlasta. Začíná cítit podivnou bezstarostnost.


„Prvním archetypem je milenka,“ řekne Jasmína a obejde kolečko s košíkem plným šátků s penízky. Každá si vybere svou barvu.

„Jeee, břišní tance…“ zasní se Gábina, uváže si šátek kolem boků a zkouší drobné mince rozeznít kmitáním boky. Sálem zní cinkání, vzrušené hlasy a smích.

„Nejdříve si předvedeme, co všechno naše pánev umí,“ instruuje Jasmína. To už stojí všechny v kruhu a podle jejího vzoru zkoušejí pracovat s boky – krouží, zvedají levý, pravý, vyšpulují zadek a naopak podbřišek, zastavují kruhy náhlým cuknutím a pak zase krouží…

„To je jízda!“ funí Gábina.

Vlasta nic neříká. Přistihla se, že má jazyk vystrčený mezi zuby a pekelně se soustředí. Objevuje nepoznané. Na břišních tancích nikdy nebyla a kouzelný svět chrámových tanečnic jí zůstal utajen. Naslouchá hudbě a má pocit, že cítí kadidlo a celý svět je nějaký barevnější.

„A teď si uděláte dvojice,“ zazní instrukce, „a budete si předvádět své pánve…“

Vlasta ztuhne. Má snad sluchové halucinace?

Ukáže se, že nemá. Skutečně se mají postavit čelem k sobě, dělat ty pohyby pánví a sledovat, jak to dělá žena naproti. Vlasta nevydrží a zvedne oči. Gábina má zrak přišpendlený na její klín.

„Tohle nevydržím. Připadám si perverzně…“ svěří se kamarádce.

„Neboj, to zvládneš. Koukat se do očí je těžší…“

A tak se Vlasta dívá. Zakazuje si zvednout oči a konverzovat. Vzpomene si na tady a teď z meditace, kde minule usnula po prvních pěti minutách. To se jí tady nestane…

„Výměna…“

Vlasta zůstane zkoprněle stát, ale Gábina se zorientuje rychle a odpluje k další partnerce. Na jejím místě se objeví drobná žena s vlnitými vlasy a neuvěřitelnou ladností pohybů. Najednou není vůbec těžké ji pozorovat. Vlasta užasle kouká, co všechno se dá s pánví dělat a občas zapomene, že má také tančit.

Při další výměně už ví, že si užívá. Zkouší napodobit předchozí tanečnici a zkouší, co její boky zvládnou. Nová partnerka je méně zkušená než ta předešlá a pro změnu nadšeně sleduje Vlastu. Té to dodá sebevědomí a její pohyby ztratí stud. Než skončí, nepokrytě sleduje pánve všech okolo a nadšeně přebírá pohyby, které se jí líbí. Cítí, jak jí po zádech stéká pot a euforii z pohybu.

„Ale ne, ty se usmíváš…“ konstatuje Gábina, když vrací své cinkající šátky do košíku.

„Přemýšlím, proč jsem na ty břišní tance nikdy nešla. Je to super!“ funí Vlasta a otírá si pot z čela.

Gábina k ní přistoupí, chytí ji za ramena, zatřese s ní a hlubokým hlasem zvolá: „Vraťte mi Vlastu!“

Obě se začnou smát. Lektorka je ale přeruší, „Ano, správně, uděláme si opět dvojice a dáme si vzájemně ruce na srdce… Vaše boky teď půjdou proti sobě. Jsme v souladu a harmonii…“

„Kde máš srdce? Nemůžu nic najít,“ rozčiluje se Gábina a marně se snaží nahmatat tepající místo v bohatém dekoltu kamarádky.

„Schovaný,“ odvětí Vlasta, ale vezme ruku Gábiny a posune ji níž a více doleva. Obě cítí, že jsou správně. Srdce teď tepe Gábinině do dlaně.

„Díváme se do očí, kdo máte brýle, je lepší si je sundat…“ Jasmínin hlas probublává hudbou v místnosti. Dvojice žen tvoří jakési propojené lijány, které na sebe vzájemně reagují.

„Jestli tohle budu vyprávět doma, tak už mě sem už nikdy nepustí…“ utrousí Gábina a ukáže hlavou na svoji ruku ve Vlastině výstřihu.

„Bude to takové naše holčičí tajemství,“ ušklíbne se Vlasta, snaží se přitom udržovat oční kontakt a nevypadnout z rytmu. Na poprvé to vůbec není jednoduché…

„Myslela jsem, že to bude snažší,“ konstatuje Gábina po dalším tanci, kdy se všechny velmi pomalu míjely ve dvou kruzích a měly si intenzivně hledět do očí. Viděla rozpaky, stud, smích i slzy. A také nebezpečnou kobru v očích oné kopulující ženy ze začátku hodiny. Ale Gábina se nedala, nedovolila strachu uhnout, a tak se útočící had proměnil v osamělou dívenku marně hledající spřízněnou duši. Viděla to doopravdy nebo to byla jen její představa?

„To půjde,“ povzbudí ji Vlasta, když všechny dupou v rytmickém kolečku starých čarodějnic a síla dvou tuctů chodidel rozvibrovává staré parkety jako šamanův obřadní buben kdesi v pralese. Vlasta i Gábina cítí sílu té chvíle a uvědomují si, že dokáží úplně cokoliv na světě. Jsou mocné čarodějky, které si právě vzpomněly, jakou mají moc...

„Jsem zvědavá, jak o tomhle nadrásáš ten článek…“ vyzvídá po závěrečné relaxaci Vlasta.

„To já taky. Tohle se nedá pochopit, to se musí zažít. Myslím, že bych měla organizátorům místo článku nabídnout inzerci,“ zašklebí se Gábina.

„Opovaž se! Žádná propagace. Chci jít příště znova a nemuselo by tu zbýt místo!“

Gábina neposlouchá, hledá možnosti: „No jo, budu sem muset vzít šéfovou…, aby pochopila, proč se to nedá napsat…“

„Nevím, asi radši vymysli lepší variantu. Představ si, že tý vaší čarodějnici budeš muset hledat srdce ve výsřihu…“

„Brrr!“ otřese se Gábina.

To ale ještě netuší, že se po tomhle zážitku bude dva dny usmívat, aniž by věděla proč. Šéfová ji nařkne, že v neděli místo tancování randila, protože „takhle blbě se nemůže tlemit jen z nějakejch tanečků“, a dá jí nůž na krk. Buď donese článek, nebo má padáka. Tak tady je...;))





http://www.ibestof.cz/media-a-literatura/klara-dvorakova-%E2%80%93-autorka-povidkoveho-blogu-olivie-uzasna.html


Kam dál?


Nekompatibilní tělo
Příliš čistý muž
Cizí náušnice
Budeme si tykat?
My se doma nehádáme
Tak s touhle nikam nejdu!
Nikdy nejez cizí piknik!
(Ne)odhalené tajemství






Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji vám za jakákoliv povzbuzení či výhrady. Obojí mne posouvá kupředu;)

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ