Telefonát za dob korony - legrácka

„Máš?“

„Mám, ale málo...“

„A co ty?“

„Taky mám - zatím teda. Co budeš dělat, jestli dojde?“

„To nevím. Asi zajdu do nemocnice na infekční, ať to mám rychle za sebou.“

„Ty seš drsná! Neblázni! Zatím se dá koupit. I když těžko říct, jak dlouho ještě. Já se teda děsně bojim, že to chytnu.“

„Já mám větší strach, že to bez dopingu nedám...“

„Tak možná by to šlo i tak, ne? Když nebude, tak nebude. Se nezblázníme...“

Zdroj: Facebook, autor/ka neznámá
„Šílíš? Já to bez vína nezvládnu! Tři děcka, už 14 dní dřepíme všichni doma. A ještě čtu na netu ty keci, jak se máme stmelovat, bejt rádi, že jsme spolu a hledat pravý životní hodnoty... Bych toho sluníčkáře pitomýho nechala dva dny v tom našem panelákovym krcálku dělat s děckama úkoly. Ať si to zkusí! Ve volnym čase si pak může upéct bábovku, uvařit a dojít tchýni nakoupit.“

„To máš pravdu, taky bych byla vysmátá někde venku na louce nebo v lese. Cpala bych se houbičkama a lítala myšlenkama bůhvíkde… Zkoušela jsi to někdy? Prej je to dobrej vodvaz.“

„Copak na to mám čas? Nemám! Kdybych ho měla, šiju roušky. To teď prej dělá každá správná hospodyňka.“

„No, nevim… Ty a mamka od plotny? Taková manažerka? Se vsadim, že máš home office a jedeš jednu tabulku za druhou... Když tě tak poslouchám, jsem ráda, že chodím do práce.“

„Vždyť jsi říkala, že se bojíš, děcka nemáte… Bys měla svatej klid. Můžu se k vám na pár dní nastěhovat? Měla bych se jako v lázních…“

„No nevim, doma je Vladko a ty jeho nálady. Vždyť ví, že jsme se hádali už před tím. Umíš si představit, jak by to vypadalo, kdybych s ním zůstala zavřená v bytě? O tvý návštěvě ani nemluvím.“

„Tak to radši ne. A uvaří ti aspoň, nebo se fláká?“

„Ne, on to neumí. Naopak musím cestou domů nakoupit a navařit mu i na další den.“

„Ty seš hustá. Měly bysme pokecat aspoň někdy u vínka. Ve dvou se to smí, ne?“

„Ve dvou určitě jo. Ale mohly bysme pozvat ještě Anču…“

„A Gábinu. Tu už jsem taky dlouho neviděla…“

„Dobrej plán. Už se těším. Tak kdy?“

„…Co nejdřív. Pořád si opakuju, že to jednou skončí. Snažím se vydržet a s Vladkem se nehádat, abych to nezhoršovala...“

„Už abychom se viděly. Je blbý, říkat si to takhle po telefonu... Nechápu, proč ho konečně nevyhodíš… Ten byt je přece tvůj.“

„To jo. Je. Ale teď ho vystěhovat nemůžu, když má tu karanténu…“

„Počkej! Chlap, co s ním bydlíš, má karanténu, a ty chodíš do práce!?“

„Vždyť jsem ti říkala, že se bojím a že bychom spolu v bytě nevydrželi… Navíc je teď čistě statisticky míň pravděpodobný, že to chytnu venku než doma… Ale ještě jsme nedořešily to vínko. Vyhovuje ti úterý u tebe doma?“

***********




Každý čtvrtek najdete na tomto blogu Olívie Úžasné novou povídku. Přidejte se k nám na Facebooku, ať nic nezmeškáte. A nezapomeňte prosím říci o povídkách svým známým, kolegům a přátelům;) Děkuji!


Kam dál?


Dárek pro milence
Máš salám?
Sexy nohy plameňáka aneb každá záminka dobrá
Kdo je tady zajíček?
Zachráním tě!
Chce to něco akčnějšího!
Povídky o svatbách
Olívie - rok 2019 a 2020
Žena v mé skříni
Všechno už je jinak...
Počkejte, maminko, já si to zapíšu!
Olívie Úžasná v Sama doma




Nová knížka Olívie Úžasné

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ