čtvrtek 17. května 2018

Kde máš děti? - povídka

„Vidíš je?“ řvu na Tomáše a začíná mi docházet, že jsme je fakt ztratili.

„Nevidím!“ odsekne Tomáš, „To byl ale blbej nápad,“ dodá ještě vztekle z posedu a odstrčí smrkovou větev, bránící mu ve výhledu.

Nevím, co ho štve víc. Jestli skutečnost, že jsme ve čtyřech nedokázali ohlídat dvě děti nebo to, že teď může zapomenout na pivo v chatě a místo toho bude lítat v lese po kopcích a hledat svého syna a neteř.

„Matěji! Matějiiiii! Bohunko! Bohunkoooooo!!!!!!!!!!!“ křičím do lesa.

„Neřvi! Plašíš zvěř!“ sjede mě švagrová. Pozná v lese každou kytku i mravence, nesnáší mobilní telefony, veškerou elektroniku, chemii v čemkoliv vč. mýdel a hlavně mě. Bohužel jsem si vzala jejího bráchu a ona mýho, tak máme obě smůlu. Za zády jí říkám Biomařka a snažím se naše řídká setkání nějak přežít.

čtvrtek 10. května 2018

Dnes přicházím naposledy - povídka

V zámeckém hotelovém pokoji číslo sedm sedí starší dáma v klobouku zdobeném květinami. V rukách, oblečených do krajkových rukaviček, drží odřenou knížku veršů. Kotníky má způsobně překřížené pod židlí a krémovou sukni pečlivě uhlazenou. V očích se jí zračí očekávání.

Dnes je 20. května a svátek má Zbyšek. Její Zbyšek. Za chvíli přijde na jejich "poslední schůzku". Už po třicáté. Přestože se viděli tolikrát, jejich dostaveníčka Viole nikdy nezevšedněla. Vždy byla romantická, krásná a příliš krátká...

Hodiny na starožitném prádelníku odbíjí tři čtvrtě na dvě. Přijde dnes Zbyšek? Viola o něm nemá žádné zprávy. Vídají se jen jednou ročně. Ve stejný den, stejnou hodinu. Celý rok bez jediného dopisu, telefonátu nebo snad SMS zprávy. Nemají na sebe telefonní číslo, neznají své adresy bydliště. Už 30 let jsou tyto informace tabu...

středa 9. května 2018

Jak dopadlo hlasování o Blogera roku 2017 na iDnes.cz?

Foto: idnes.cz
Jen díky vám a vašim hlasům, jsem na 5. místě (4. místo mi uniklo o pouhé dva hlasy;)) v anketě o Blogera roku 2017 na iDnes.cz.

Dokonce jsem se dostala do nejužšího výběru Ceny poroty (výsledky ještě nejsou známé).

Už nominace pro mne byla velice milým překvapením a páté místo, když většina blogerek (3 ze 4) umístěných přede mnou, jsou VIP bloggerky iDnesu, beru jako velké ocenění od vás - čtenářek a čtenářů...

Ještě jednou velké díky a u další povídky se těším na viděnou!;)

Vaše Klára alias Olívie Úžasná

čtvrtek 3. května 2018

10 zubů pro štěstí - povídka

„Říkám ti, vezmi si ty chrániče, jinak nikam nejdeš!“ křičím na syna jako hysterka. Nemůžu si pomoct. Strašně se o něj bojím. O jeho hlavu, ruce, nohy, tělo…

„Děláš ze mě trapáka. Budou se mi smát…“ Marek bere s odporem puberťákovi vlastním do ruky sportovní tašku, do které jsem mu nachystala kompletní výbavu chráničů, „Kdybych si vzal tohle všechno na sebe, byl bych jako medvěd a ani se nehnul…“

„Ale nic se ti nestane…“ argumentuji.

„Mami, já tam chci vyhrát! Chápeš? Na parkúr se chrániče prostě nenosí...“

čtvrtek 26. dubna 2018

Sexy za pár dní - povídka

„Jsem sexy, jsem sexy, jsem sexy… Vážně mi to opakování pomůže, abych si víc věřila?“ vyslovím své pochybnosti nahlas.

„Ale jistě. Uvidíte, že z vás těch pár slov udělá novou ženu,“ lektor se tváří přesvědčivě.

Dala jsem za tenhle kurz spoustu peněz, neměla bych zpochybňovat autoritu našeho učitele svým brbláním… Nakonec jsem si tuhle cestu vybrala.

„Jak jsem říkal - stačí dvacet jedna dní pilného opakování a budete si věřit jako nikdy před tím,“ dodá ještě guru a povzbudivě se usměje. Dívám se na jeho bříško nacpané do kalhot o číslo menších, než by potřeboval a napadne mě, jakou mantru si asi opakuje on…

„Jsem sexy, jsem sexy, jsem sexy…,“ memoruji znovu a znovu. Zatím to nefunguje. V zrcadle vidím nenamalovanou holku s pár kily navíc, kruhama pod očima a rozčepýřenými vlasy. Žádný zázrak se nestal… Třeba zítra.

středa 25. dubna 2018

čtvrtek 19. dubna 2018

Jazyk lásky – povídka 15+

Povídka - Jazyky lásky„Tak co kecal jsem? Jsou v Maďarsku krásný holky?“

„Ale jo, jsou,“ kývnu Adamovi bez nadšení.

„Přestaň se tak blbě tvářit a usměj se. Takhle žádnou neulovíme,“ Adam se protáhne na lehátku s termální vodou, která nám silným proudem masíruje záda i nohy. Je to specialita místního lázeňského domu. Pokud chcete tuhle slast zažít, musíte se zapsat na konec dlouhého pořadníku a pak si pěkně počkat. Teď už chápu proč. Mám v úmyslu užít si každou minutu.

Adam se ale tváří nevšímavě, místo uvolňování těla, neustále řeší, jestli leží dostatečně sexy.

„Říkám ti, že támhletu blonďatou ještě dneska sbalím,“ kývne hlavou ke dvojici vnadných dívek u bazénu.

„Nerad ti to kazím, kámo, ale určitě mluví jen maďarsky a to ty nedáš…,“ oponuji.

„Nepochybuj! Já se domluvím perfektně. Nezapomeň, že ovládám jazyk lásky, bude ječet blahem,“

čtvrtek 12. dubna 2018

Neříkej mi kolego! - povídka

Povídka - Neříkej mi kolego!
Je krásný letní den a Zbyněk rozhodně neplánoval, že ho stráví v autě se svojí šéfkou. Když mu před dvěma dny řekla, že s ní musí jet prezentovat na druhou stranu republiky, dokonce hlasitě protestoval.

Kreativní ředitelka Anna Marková si v tu chvíli posunula brýle na nose a sjela ho káravým pohledem: „Jak dlouho, že u nás pracujete, kolego? Já myslela, že si své práce vážíte…,“ pak si ukazováčkem vrátila brýle zpátky na své místo, a aniž by čekala na Zbyňkovu odpověď, odvlnila se na vysokých podpatcích do své kanceláře.

Zbyněk zavrčel, ale víc nic. Věděl, že má ředitelka pravdu. Sám sobě slíbil, že v téhle reklamce vydrží alespoň rok - potřebuje praxi po vysoké a jméno vyhlášené agentury YDARA se bude v jeho životopisu hezky vyjímat. Navíc si nedělá iluze, že to jinde bude lepší – už dávno pochopil, že reklamní agentury jsou nemilosrdný business....

A tak si ráno poslušně sbalil věci a čekal před agenturou. Šéfová dorazila novým Mercedesem na poslední chvíli, až jí štěrk lítal od kol. Zbyňka hodně překvapilo, když se otevřely dveře vozu a objevily se štíhlé nohy Anny ve vysokých podpatcích a pak i ona v upnutém krémovém kostýmku.

„Neříkala jste, že na cestu stačí neformální oblečení?“ diví se Zbyněk.

čtvrtek 5. dubna 2018

Kdo přežije očistu - povídka

Povídka - Kdo přežije očistu
Říkám ti, že nejedu!“

„Jedeš! Jsi tlustej, funíš a navíc jsi mi to slíbil,“ manželka na chvíli přestane balit a podívá se na mě káravým pohledem. Není před ním úniku. S velkým sebezapřením se rozloučím se svým gaučem. Tak rád bych si lehnul!

Ona místo toho objednala nějaký bláznivý pobyt v přírodě, kde mi čtyři dny budou zakazovat pivo, maso a předpokládám, že i kouřit. Proč? Za co? Tak jsem se ožral, no. Nebylo to poprvý a ani naposledy. Jo, bylo to zrovna ten den, co přijela tchýně a ano, ty kamarády jsem si domu taky vodit neměl. Ale za to, že Franta řekl: „Ty krávo, ta baba je vostrá!“ tak za to fakt nemůžu.

„Nemohl bych žádat snížení trestu? Naštípal jsem dříví!“ zkouším smlouvat.

„Tak to je snad normální, ne? Já uvařila, nažehlila, umyla nádobí a teď ti tu balím věci…“ manželka skládá do mého kufru podivně barevné oblečení.

čtvrtek 29. března 2018

Vražedné manýry - detektivka

Vražedné manýry - detektivka
„Utekli, určitě utekli…“ portýr celý udýchaný doběhne k recepci a položí ruce na pult, „Lenko, volejte policajty. Na 305 se stal mord!“

„Dejte ty ruce dolů, pane Macháně, teď jsem to utřela,“ zlobí se noční recepční, jakoby neslyšela, co právě řekl.

„Lenko, nic neutírejte, jsou to důkazy. Všechno kolem jsou teď důkazy!“ Macháně ukazuje rozpraženýma rukama na celou halu pětihvězdičkového hotelu.

„Pssst! Pane Macháně! Neplašte nám hosty! Že vy v tom svém kumbálku zase čtete nějakou detektivku,“ zasměje se Lenka a chystá se utřít otisky z recepčního pultu. Teprve teď si všimne jejich barvy, „To je fakt krev?!“ vyděsí se a kecne si na židli.

čtvrtek 22. března 2018

Tajemství pro doktorku – povídka 18+

Povídka - Tajemství pro doktorkuVarování: Já to napsat "musela", ale vy to číst nemusíte. Pokud si příběh přečtete, zůstane dlouho ve vás a budete o něm přemýšlet znovu a znovu (alespoň já to tak mám)… Stalo se to? Nestalo? Je ta ženská magor?! Jak to vůbec mohla Olívie napsat? 

Příběh, který nechcete zažít… Chcete se ráno probudit a vědět, že to byl jen sen a i za ten se budete stydět sami před sebou...

*****
„Paní doktorko, nejdříve mi přísahejte, že to nikomu neřeknete. Je to tajemství.“

„Už jsem přísahala – Hippokratovi,“ usměje se lékařka, „Nemusíte se bát. Vše, co mi sdělíte, zůstane jen mezi námi, v této ordinaci.“

„Měla jsem hrozný sen,“ začíná své vyprávění žena. Na první pohled je znát, že se necítí vůbec dobře. Pořád se ošívá, klopí oči k desce stolu a v rukách žmoulá ubrousek.

čtvrtek 15. března 2018

Dietní bůček pro Pepana - legrácka

Dietní bůček pro Pepana - legrácka„Tohle už nesním. Ode dneška chci jíst zdravě! Musím zhubnout,“ oznámí manžel Pepa, když mu tchýně donese další nášup nedělního oběda.

Vidlička plná bůčku se mi zastaví v půlce cesty, „Jak to myslíš? Zdravě?! To chceš zase začít se sójou nebo co?“

„Říkal jsem zdravě, ne blbě… Sračky nežeru,“ Pepa odstrčí svůj talíř.

„Tak teď fakt nevím! Co teda chceš jíst? Zeleninu?“ nechápavě kroutím hlavou. Jak může kdokoliv pohrdnout zlatavými výpečky v mastné šťávě, těšící se na bramborový knedlík a slaďoučké zelí? Vařit tchýně umí, to zase jo!

„Rozhodně ne takhle!“ Pepa ukazuje na moji porci oběda. Svůj talíř už dvakrát vymetl a teď se mu na něm roztahuje další přídavek.

„A co chceš místo masa?“

„Jak místo? Já chci maso! Jen nějaký libový, a ne tyhle šlejšky.“

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ