čtvrtek 14. února 2019

Tak s touhle nikam nejdu! - povídka

„Nejdu, mám rande,“ řekl jsem Patrikovi, když mě dneska po šichtě lákal na pivko.

Teď tu stojím na ulici s růží v ruce jako idiot a sleduju kolemjdoucí holky. Čekám na svou dívku snů. Podle fotek je jedním slovem krásná – blond mikádo, živé oči plné smíchu, lehce oplácaná a asi s tisícem zájmů, o kterých se umí s lehkostí bavit. Vůbec nechápu, proč si někoho hledá přes internet…

A pak se to stane. Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne?

„Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Jsi Tomáš, viď?“

„Jo,“ vypadne ze mě, ještě než to stihnu zadržet. Sakra! Ale třeba je to jen předvoj a Alena přijde za chvíli. Někde se zdržela nebo je v nemocnici… Myšlenky mi jedou hlavou jako rychlík, co nikde nestaví.

„Já jsem Alena,“ řekne ona a já vím, že mě čeká děsnej večer.

čtvrtek 7. února 2019

Nikdy nejez cizí piknik!

„Hele, to je jako ve Stolečku prostři se!“ Mařka šťouchne do Božky, až jí málem vyrazí košík z ruky.

„No jo, no. Tak tu maj piknik. Taky bych si něco dala. Měly jsme si vzít svačinu,“ zahučí Božka. Dál kouká do země a hledá houby, „Pojď, za chvíli je poledne. Třeba ještě něco najdem.“

„Není ujetý, že tu nikdo není, když tu mají věci?“ Mařka se dívá na mýtinku před sebou. Až sem na to místo moc houbařů nedojde. Musí se přebrodit potok a pak vyfunět do kopce. Čekala by tu spíš nějaký páreček v objetí než prázdnou deku... Lidi jsou zvláštní.

„Třeba tu jsou, ale my je nevidíme…“ zafilozofuje Božka.

čtvrtek 31. ledna 2019

Tři srdce pro Milušku - povídka

„Jsem těhotná,“ zašeptá Miluška schoulená na pohovce v Tomášově objetí.

„Ne!“ vykřikne spontánně Tomáš a odstrčí ji stranou, „Promiň, to mi ujelo,“ opraví se vzápětí, ale do očí se Milušce nepodívá. Sleduje konferenční stolek před sebou. Jsou na něm fotografie z jejich první společné dovolené. Právě si je přinesli z fotolabu.

Oba se bezstarostně smějí na selfie u vody, na nádvoří Křivoklátu a v rybí restauraci je číšník vyfotil, jak mají propletené ruce na stole – vypadají, že je nemůže nic rozdělit…

„Říkala jsem, že se to může stát…“

„Já vím, promiň. Jsem sobec. Ale vůbec si neumím přestavit, že bych byl tátou. A ještě…“

„A ještě, když nejsou tvoje…“ doplní Miluška.

„Nejsou?!!“ teď už Tomáš vyskočí z gauče a začne se neklidně procházet po obýváku, „Ono je jich víc?“

čtvrtek 24. ledna 2019

Zlatá pomsta - povídka

„Nesnáším to tady! Nenávidím každý kout tohohle paláce. Všechny chodby, obrazy, nábytek… ale nejvíc, nejvíc ze všeho nesnáším JEHO!“

Bezmocně tluču do polštářů plněných prachovým peřím a cítím, jak mi hořké slzy bezmoci tečou po tvářích. Z téhle pasti zvané „domluvený sňatek“ není úniku.

Za chvíli přijdou služebné, stáhnou mě do korzetu, oblečou spoustu suknic a navrch přidají těžké, zlatem a drahokamy zdobené šaty. Napudrují a upraví mi vlasy. Jsem v tom všem přišpendlená k zemi, celý den vláčím tu nádheru jako špatné svědomí.

čtvrtek 17. ledna 2019

(Ne)odhalené tajemství - povídka

„Ten hajzl! Zmetek! Zrádce! Jak mi to mohl udělat? Proč teď?“

Žila jsem si na svém polštářku spokojenosti a vůbec si nevšimla, že by se něco dělo. Sedím v našem autě a nevěřícně zírám do desek, které jsem vytáhla z přihrádky. Kromě návodu, který jsem hledala původně, jsem našla také blistr s léky. Teda léky! Dá se tomu tak vůbec říkat? Tři modré kosočtverce se mi vysmívají do obličeje.

Ano, slyšíte správně. Můj manžel má milenku. Koupil si kvůli ní viagru, takže je to nějaká mladá kobyla. A už to spolu zkoušeli, protože jedna tableta chybí. Sakra!

čtvrtek 10. ledna 2019

Chlupatý tablety - povídka

Není to poprvé, kdy mě napadne, že ta objednávka byla fakt nemožnej nápad. Proč?

Je to jen řečnická otázka, protože mi hned naskočí několik PROTO. Protože jsem Vencovi chtěla udělat radost, protože jsem ho chtěla překvapit, pomoci mu překonat ty pitomý samčí mindráky, přestat se konečně patlat v tom jeho zatracenym měření času a pochybnostech, jestli to má vůbec cenu zkoušet…

Jo a taky mu ukázat, že alespoň jeden z nás s tím teda něco dělá… Přiznávám. Už mě to fakt nebaví, pořád ho utěšovat. I když ho miluju, i když vím, že to všechno dělám pro nás pro oba…

Teď se tu potím na celním úřadě a už přes hodinu čekám na pitomý 4 modrý tablety v obálce. Stály mě litr a mají nám změnit život. Z mýho Venouše se stane nadsamec a já konečně zažiju to, co bylo před lety úplně normální. Zatím to teda ze všeho nejvíc vypadá, že se toho nedožiju. Roztaju tu na tý kovový židli jako nanuk a večer mě setře uklízečka hadrem.

čtvrtek 3. ledna 2019

Zapomenout na včerejšek - povídka 15+

Ne! To se nestalo! Radim nechce věřit. Rozhlíží se po cizím pokoji a marně se snaží rozpomenout, kdeže to vlastně je. Vypadá to jako hotel. Ale on si žádný pokoj nenajímal. Nebo ano? Zkouší si rukama bušit do hlavy, ale nepomáhá to. Jen dostává pocit, že slyší vodu. Voda! Zapomněl večer zavřít kohoutek?

Radim neochotně odhrne peřinu a spatří své nahé tělo. Nemá pyžamo? Divný! Co se to vlastně včera stalo? …Třídní sraz po dvaceti letech. Ale proč je v hotelu a nahý?

Radim se postaví a ucítí tupou bolest hlavy. Taky žaludek se neochotně zhoupne. Měl by zastavit tu vodu. Už chce vzít za kliku, když ho něco zastaví v pohybu. Z koupelny slyší zpěv. Žádná slova, jen melodie. Docela dobrý, pomyslí si a ztuhne. On tu není sám! Zprznil nějakou bývalou spolužačku? Blbost! Jak je viděl jednu po druhé přicházet na mejdan, říkal si, jak hezkou a hlavně štíhlou má manželku. A že od nich mu fakt žádný nebezpečí nehrozí.

čtvrtek 27. prosince 2018

Ať mě na rukou nosí - ukázka z knížky

„Chtěla bych být tak štíhlá, aby mě muži nosili na rukou…“ vysype ze sebe Anička a celá se u toho zapýří.

Krásná dáma na druhé straně obrovského psacího stolu zdvihne udiveně obočí.

„Tak to jsme tu ještě neměli. Jste si jistá? Opravdu je tohle vaše největší přání?“

„Ano! Ano! Chci být štíhlá. Chci být milována a nošena v náručí!“ Dívka vypadá odhodlaně. Nadšením jí planou oči. Bude nejkrásnější široko daleko! Muži na ni budou stát frontu, prosit o pozornost a dělat i nemožné pro její úsměv.

Žena sedící proti ní zavrtí hlavou: „Lásku neumíme – to snad víte. Ale to s tím nošením a štíhlostí zařídíme. Jestli je to vaše přání, tak nám to tady podepište.“ Pěstěná ruka v nádherných červených šatech posune k dívce pergamen, na kterém stojí její přání: „Bude tak štíhlá, aby ji muži mohli nosit na rukou.“

Dívka znejistí. Je to příliš jednoduché. Je v tom určitě nějaký háček. Ona sama se celý život snaží zhubnout, ale nejde to bez hladu a odříkání...

Balíček vánočních povídek

Tyto Vánoce jsou už třetí na blogu Olívie Úžasné. Dovolila jsem si proto pro vás vybrat povídky, které na stránkách vyšly a nějak se to dotkly vánoc a vánočních svátků.


Taková krásná rodinná tradice
Vánoce jsou svátky plné pohody. Opravdu? I když se k vám pokaždé nastěhuje celá rodina a nikdo nechce přiložit ruku k dílu? Ale tentokrát bude všechno jinak!

Perfektní vánoční dárek
Měl to vymyšlený. Do detailu. Tak proč teď spí u kamaráda na karimatce?

čtvrtek 20. prosince 2018

Bacha na barevný signály! - povídka


„Co to máš na hlavě?“ zeptám se manželky a přemýšlím u toho, kde se vzala ta blbost, že krizi středního věku mají jen chlapi. Jestli tohle není jeden z projevů, tak už fakt nevím.

„Barevné proužky. Nelíbí?“ utrousí Kristýna a dál se pokouší zapnout si na krku něco, co vypadá jako cingrlátka z lustru.

„Víš, že ti do těhle věcí nekecám. Nebo se o to alespoň snažím. Ale dneska jdeme na můj podnikový večírek a ty vypadáš jako…“ dojdou mi slova.

Pohádat se před odchodem na mejdan, není úplně nejlepší scénář. Nasupená Kristýna může vyvolat dojem, že si to doma neumím pohlídat, a to fakt nechci. Výběrko na nového šéfa segmentu je v plném proudu a já ho mám v úmyslu vyhrát, „Vždyť víš, že potřebuju, abys byla reprezentativní,“ dodám smířlivě.

„A nejsem?“ Kristýna se ke mně vyzývavě otočí, vypne hruď s odvážným dekoltem, kde se blýskají ty strašný přívěsky na stříbrném řetízku.

čtvrtek 13. prosince 2018

Nahá zlodějka - povídka

„Policie české republiky. Otevřete,“ chlap jako hora buší na dveře chatky v zahrádkářské kolonii. Ty se ustrašeně třesou v pantech. Několik jeho kolegů se skrývá v okolí. Jeden z nich vzadu šplhá na převrácený sud pod oknem, aby mohl začít kontrolovat situaci uvnitř.

Tohle až budu vyprávět holkám na cvičení. Ty budou valit bulvy! Možná jsem měla, kromě volání tísňové linky, brknout ještě Mařeně a Bohuně, aby to taky viděly. Ale teď už je pozdě. Že mě to nenapadlo dřív!

Člověk by si řekl že je zima, nikde ani noha, všichni se připravují na Vánoce. Třeba já pekla, když jsem si všimla, že dole ve stráni svítí světlo. A přitom Erika říkala, že přijedou až na boží hod. Což je za čtrnáct dní! Taky toho má, holka, moc. Její syn se bude v březnu ženit. Když mi vyprávěla, co je to starostí, nechtěla jsem ani věřit. Teď třeba kvůli tomu malujou celej kvartýr…

„Otevřete, nebo budeme nuceni vyrazit dveře!“ hřímá policista v černém a nepřestává energicky tlouct na dveře. Jestli udeří ještě párkrát, nebudou muset nic vyrážet, protože upadnou samy…

„Ne, ne, počkejte, jdu ven,“ ozve se z chaty hlas.

středa 12. prosince 2018

Nová knížka je na světě ♥

Mám velikou radost. Narodila se již druhá knížka Olívie Úžasné s názvem  A co když je to láska? 

Nebývá úplně obvyklé, aby byla mladší sestra větší a silnější než její starší sestřička, a to hned od narození😉. Ale u druhé povídkové knížky Olívie Úžasné tomu tak je. Posuďte sami;) Nakonec, má přece o pěkných pár stránek navíc;)





NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ