čtvrtek 14. března 2019

Cizí náušnice - povídka

Vašek


„Říkám ti, že se to musí umět,“ Vašek si opile šlape na jazyk a sotva se drží na barové židličce.

„A ty to umíš,“ přikyvuje Míra a poplácává Vaška po zádech.

„Jo!“ škytne Vašek a ukáže barmanovi, že si to dají ještě jednou. Barman pokrčí rameny, ale jde jim nalít.

„Hele, řekni mi, jak to děláš…?“ Mirek skelným zrakem zírá na kamaráda.

„To je hrozně jednoduchý! Na ženský musíš fikaně. Třeba minule našla ta moje – jako Dita, v koši se špinavým prádlem náušnici. Prej vypadla z nějaký mý košile. A přišla za mnou, abych jí to jako vysvětlil. Chápeš?“

„Chápu! A co ty? Cos udělal?“ Míra se nakloní k Vaškovi blíž, aby mu nic neuniklo.

čtvrtek 7. března 2019

Budeme si tykat? - povídka

„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“

„Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína a pokračuje v ukládání psacích potřeb. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere.

„Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž vedle ní.

Karolína se přestane snažit nacpat reklamní blok do příliš malého prostoru své kabelky a s úsměvem se na muže podívá, „Ne, to ani ne. Jsou doma a doufám, že víno ještě pěkně dlouho pít nebudou.“

„Uf! Tak to jsme tu sami a můžeme večer do vinárny. Co říkáte? U náměstí by měl být moc příjemný podnik. Doporučili mi ho v hotelu.“

„Tam raději ne. Už jsem tam kdysi byla. Na recepci za to musejí brát provize nebo nerozumí vínu,“ Karolína si uvědomí, že ji ten muž baví. Možná by měla společné účasti na dnešní konferenci využít a zajít si na skleničku s někým neznámým. Flirt jí přece neublíží a už je to pět let…

pondělí 4. března 2019

Olíviin výlet k protinožcům aneb čtyřicítka v kufru

Sabina, Dáša a její kufr plný knih
Olívie Úžasná odletěla do Austrálie. Bohužel, mě nechala doma. Jak to? Vše se stalo díky Dagmar Digma Čechové a facebookové skupině Odstartujte svoji knihu.

V lednu přišla Dáša s nápadem, že místo garderoby, kterou by si sbalila asi většina z nás, zabalí do svého kufru knížky pro Češky a Slovenky, které žijí za velkou louží v knižním nedostatku. Oslovila členy skupiny, a díky jejich příspěvkům, naplnila svůj jediný kufr čtyřiceti knihami.

Sama nechápu, jak se jí do povoleného 30 kg limitu mohly vejít, ale podle všeho (a Facebooku) měla ještě půl kila fóra;). A to vezla i nějaké to oblečení a hlavně dárky pro hostitele. Neuvěřitelné! Až budete někdy balit na daleké cesty, určitě se Dáši zeptejte, jak to dělá.;)

čtvrtek 28. února 2019

My se doma nehádáme - povídka

„Já vážně nevím, co mám dělat…“ Lenka se tváří jako hromádka neštěstí. Utápí své obavy ve třetí sklence vína a dívá se na kamarádku Kristýnu, jako by jí mohla dát rozhřešení.

„Odejít od něj a rozvést se!“ utne už asi stou diskusi na stejné téma rázně Kristýna. Má toho dost. Kdykoliv se spolu posledního půlroku vidí, nemluví Lenka o ničem jiném.

„Neblázni! A co děti?“ oponuje stále stejně Lenka.

„Proč se o tom pořád bavíme? Co ode mě chceš slyšet? Že ty děcka slyší, že se hádáte? Že nikomu a ničemu nepomůžeš, když zatneš zuby a zůstaneš s chlapem, kterej umí akorát kafrat a čumět na fotbal? Já už opravdu nevím. Probraly jsme to stokrát, a ty od něj stejně neodejdeš…“

„A vy se doma nehádáte?“ zeptá se Lenka, která toho hned vzápětí lituje, protože odpověď zná. Kristýna nemá problémy. Žádné. Lépe řečeno, ony by tam i byly, ale Kristýna je přehlíží s nadhledem žirafy dívající se shora do mraveniště.

pondělí 25. února 2019

Přijďte na křest knihy Olívie Úžasné s autorským čtením

Chcete se osobně setkat s autorkou blogu Olívie Úžasné? Zažít křest její druhé knížky s názvem A co když je to láska? Nechat si do knížky napsat osobní věnování? Tak teď máte první možnost!

Ale bude toho mnohem víc. Co takhle poznat učitelku tvůrčího psaní Danu Emingerovou a Yakeena - cestovatele s podmanivým hlasem?

Baví vás poslouchat povídky načtené samotnými autory? Máte rádi jazz?

Většinou jste odpověděli ano?:-) Pak určitě přijďte na Večer autorského čtení v divadle Dobeška (Jasná 1181/6, Praha 4) dne 16. března 2019 v 19:00 hodin.

Těším se na vás!

čtvrtek 21. února 2019

Jen nevinná dětská hra – povídka 18+

„To byl ale blbej nápad…“ konstatuje Honza už asi posté a dál odnáší špinavého nádobí z jídelny do kuchyně.


„Budeš to pořád opakovat? Jak jsem měla vědět, že to takhle dopadne?“ brání se Simona, sundává z velkého stolu ubrus a vyklepává z něj chipsy a drobečky ze včerejších jednohubek do dřezu.

„Ty tvoje hry…“

„Vždycky vás to bavilo…“

„Jak koho, jak koho…“ opakuje Honza významně, „Mě tahle blbost nebavila nikdy, ani jako dítě.“

„Asi proto musím hrát s návštěvama, když ty seš takovej fajnovka.“

„Já jsem fajnovka? Já? A co seš ty?“

„Jak to myslíš?“

„Radši nijak. Ale tentokrát musím mít pravdu, když ti z mejdanu zdrhla půlka hostů.“

čtvrtek 14. února 2019

Tak s touhle nikam nejdu! - povídka

„Nejdu, mám rande,“ řekl jsem Patrikovi, když mě dneska po šichtě lákal na pivko.

Teď tu stojím na ulici s růží v ruce jako idiot a sleduju kolemjdoucí holky. Čekám na svou dívku snů. Podle fotek je jedním slovem krásná – blond mikádo, živé oči plné smíchu, lehce oplácaná a asi s tisícem zájmů, o kterých se umí s lehkostí bavit. Vůbec nechápu, proč si někoho hledá přes internet…

A pak se to stane. Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne?

„Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Jsi Tomáš, viď?“

„Jo,“ vypadne ze mě, ještě než to stihnu zadržet. Sakra! Ale třeba je to jen předvoj a Alena přijde za chvíli. Někde se zdržela nebo je v nemocnici… Myšlenky mi jedou hlavou jako rychlík, co nikde nestaví.

„Já jsem Alena,“ řekne ona a já vím, že mě čeká děsnej večer.

čtvrtek 7. února 2019

Nikdy nejez cizí piknik!

„Hele, to je jako ve Stolečku prostři se!“ Mařka šťouchne do Božky, až jí málem vyrazí košík z ruky.

„No jo, no. Tak je tam nějakej piknik. Taky bych si něco dala. Měly jsme si vzít svačinu,“ zahučí Božka. Dál kouká do země a hledá houby, „Pojď, za chvíli je poledne. Třeba ještě něco najdem.“

„Není ujetý, že tu nikdo není, když tu mají věci?“ Mařka se dívá na mýtinku před sebou. Až sem na to místo moc houbařů nedojde. Musí se přebrodit potok a pak vyfunět do kopce. Čekala by tu spíš nějaký páreček v objetí než prázdnou deku... Lidi jsou zvláštní.

„Třeba tu jsou, ale my je nevidíme…“ zafilozofuje Božka.

čtvrtek 31. ledna 2019

Tři srdce pro Milušku - povídka

„Jsem těhotná,“ zašeptá Miluška schoulená na pohovce v Tomášově objetí.

„Ne!“ vykřikne spontánně Tomáš a odstrčí ji stranou, „Promiň, to mi ujelo,“ opraví se vzápětí, ale do očí se Milušce nepodívá. Sleduje konferenční stolek před sebou. Jsou na něm fotografie z jejich první společné dovolené. Právě si je přinesli z fotolabu.

Oba se bezstarostně smějí na selfie u vody, na nádvoří Křivoklátu a v rybí restauraci je číšník vyfotil, jak mají propletené ruce na stole – vypadají, že je nemůže nic rozdělit…

„Říkala jsem, že se to může stát…“

„Já vím, promiň. Jsem sobec. Ale vůbec si neumím přestavit, že bych byl tátou. A ještě…“

„A ještě, když nejsou tvoje…“ doplní Miluška.

„Nejsou?!!“ teď už Tomáš vyskočí z gauče a začne se neklidně procházet po obýváku, „Ono je jich víc?“

čtvrtek 24. ledna 2019

Zlatá pomsta - povídka

„Nesnáším to tady! Nenávidím každý kout tohohle paláce. Všechny chodby, obrazy, nábytek… ale nejvíc, nejvíc ze všeho nesnáším JEHO!“

Bezmocně tluču do polštářů plněných prachovým peřím a cítím, jak mi hořké slzy bezmoci tečou po tvářích. Z téhle pasti zvané „domluvený sňatek“ není úniku.

Za chvíli přijdou služebné, stáhnou mě do korzetu, oblečou spoustu suknic a navrch přidají těžké, zlatem a drahokamy zdobené šaty. Napudrují a upraví mi vlasy. Jsem v tom všem přišpendlená k zemi, celý den vláčím tu nádheru jako špatné svědomí.

čtvrtek 17. ledna 2019

(Ne)odhalené tajemství - povídka

„Ten hajzl! Zmetek! Zrádce! Jak mi to mohl udělat? Proč teď?“

Žila jsem si na svém polštářku spokojenosti a vůbec si nevšimla, že by se něco dělo. Sedím v našem autě a nevěřícně zírám do desek, které jsem vytáhla z přihrádky. Kromě návodu, který jsem hledala původně, jsem našla také blistr s léky. Teda léky! Dá se tomu tak vůbec říkat? Tři modré kosočtverce se mi vysmívají do obličeje.

Ano, slyšíte správně. Můj manžel má milenku. Koupil si kvůli ní viagru, takže je to nějaká mladá kobyla. A už to spolu zkoušeli, protože jedna tableta chybí. Sakra!

čtvrtek 10. ledna 2019

Chlupatý tablety - povídka

Není to poprvé, kdy mě napadne, že ta objednávka byla fakt nemožnej nápad. Proč?

Je to jen řečnická otázka, protože mi hned naskočí několik PROTO. Protože jsem Vencovi chtěla udělat radost, protože jsem ho chtěla překvapit, pomoci mu překonat ty pitomý samčí mindráky, přestat se konečně patlat v tom jeho zatracenym měření času a pochybnostech, jestli to má vůbec cenu zkoušet…

Jo a taky mu ukázat, že alespoň jeden z nás s tím teda něco dělá… Přiznávám. Už mě to fakt nebaví, pořád ho utěšovat. I když ho miluju, i když vím, že to všechno dělám pro nás pro oba…

Teď se tu potím na celním úřadě a už přes hodinu čekám na pitomý 4 modrý tablety v obálce. Stály mě litr a mají nám změnit život. Z mýho Venouše se stane nadsamec a já konečně zažiju to, co bylo před lety úplně normální. Zatím to teda ze všeho nejvíc vypadá, že se toho nedožiju. Roztaju tu na tý kovový židli jako nanuk a večer mě setře uklízečka hadrem.

NEJČTENĚJŠÍ POVÍDKY NA OUZASNA.CZ