Aktuální nabídka je na www.uzasno.cz/kurzy
Setkání s tibetskou zpívající mísou vám může změnit život...
Aktuální nabídka je na www.uzasno.cz/kurzy
Setkání s tibetskou zpívající mísou vám může změnit život...
Vánoční svátky na blogu Olivie Úžasné. Vybrala jsem pro povídky, které na stránkách vyšly a nějak se to dotkly Vánoc a vánočních svátků✨.Libuško, deset minut pauzička, ju?“ žena v obrovském hedvábném turbanu si položí nohy na stolek hned vedle křišťálové koule. V záhybech brokátového pláště najde kovové pouzdro na cigarety, vloží jednu do špičky a zapálí ji zapalovačem velikosti zlaté cihly. Je nepraktický, ale na stole vypadá sakra dobře.
„No, jak myslíte, madam Fatimo, ale máme před stanem docela frontu…“ pípne Libuška. Ale už z dřívějška ví, že tohle neuspěchá. A tak místo zbytečných námitek zapálí vonnou tyčinku, aby alespoň zmírnila zápach cigarety, který se do věšteckého stanu vůbec nehodí.
Nebýt tady tak dobrý peníze za málo práce, tak to nedělá. Ale kde jinde by dostala tři tácy za den, když jen říká Marušce Vomáčkový "madam Fatimo", pouští lidi do stanu a kasíruje peníze za to, co jim tahle "Fatima z paneláku" vyvěští z karet nebo koule.
Tak a je konec! Bylo to mnohem snazší, než čekala. Štěpánku nikdy před tím nenapadlo, že by mohlo být takhle jednoduché někoho zabít. Navíc příbuzného.
Už se o něj nemusí starat. Může vypadnout z tohodle bytu a jet nebo jít, kam bude chtít! Nebude poslouchat ty kecy a rozmary. „Štěpi, nějak se mi špatně dýchá, udělej mi čaj!“ to slyšela skoro pořád.
Její život se scvrkl na šichtu u pásu ve fabrice a vaření čaje. Někdy měla pocit, že se sama mění v čajový sáček a něčí ruka ji máchá v horké vodě, která po každém namočení ještě více zčerná.
„Máte tu volno, slečno?“ zeptá se zase jeden a opře se o opěradlo židle u mého stolu. Děs! Sedím v téhle restauraci už dost dlouho, aby si všiml, že jsem jinýho takovýho odpálkovala právě před chvílí. Tomu říkám drzost! Že si nedají pokoj. Proč nechápou, že si přeju jen klid? Nechci si povídat, nechci poslouchat jejich řečičky o tom, jak mi to sluší, a jestli si dám kávu nebo něco ostřejšího. Jak „originální“…
Kdybych měla vypít všechno kafe, alkohol a vyzkoušet sex, který mi někdo nabídl, tak jsem dávno umřela na žaludeční vředy, nějakou pohlavní nemoc nebo rovnou vyčerpáním. Pokožka by mi povolila jako šarpejovi a dentistu, toho bych musela mít v kalendáři každej tejden hned vedle kosmetičky. Brrr!
Krásné volno a ať si pořádně odpočinete😉.
A pokud máte chuť sami něco napsat a nevíte, kde a jak začít, vypsala jsem na podzim termíny víkendových kurzů tvůrčího psaní. Stačí se přihlásit. Těším se na vás!
14. února bude slavit svátek Valentýn. Pro někoho je to čistá komerce, pro jiného příležitost vyznat lásku či učinit romantické gesto. Pokud o nějakém tom vyznání uvažujete, můžete to říci třeba knihou Olívie Úžasné - stačí si vybrat.😍 Krásné dny💖.
Jednou to muselo přijít. Otázka byla jen kdy. Covid to uspíšil. Snažila jsem se tuto chvíli oddálit, jak to šlo, ale ten den stejně přišel. Není to lehké rozhodnutí, ale už prostě nemůžu. Možná to spraví krátká pauza. Možná ne. Nevím.
Každopádně od teď se povídkový blog Olívie Úžasné mění. Ne, nekončí úplně, ale povídky už nebudou vycházet každý týden.
Aby vám nic neuniklo, doporučuji nastavit si emailové zasílání nových příspěvků (vpravo na webu olivie-uzasna.cz) nebo si nastavit FB tak, aby vám zobrazoval každý příspěvek. Jak na to, najdete v článku. (Toto nastavení lze provádět jen, pokud máte na svém mobilu zobrazenu verzi pro web a vidíte pravý sloupec (na mobilu najdete zcela dole pod články).)
„Mami, co je tohle?“
„A co?“ Věra zvedne hlavu od kontejneru s tříděným odpadem a upustí tašku na zem. Podlomí se jí kolena a na zátylek ji políbí smrtka. Má dojem, že se svět zastavil a černá díra je docela hezké místo, kam by si teď docela ráda odskočila.
Osmiletý syn drží v ruce plastovou krabici od jejího nového vibrátoru a zvědavě si ji prohlíží.
Věra je zvyklá, že jí Pavlík klade spoustu zvědavých otázek. Někdy se svou kadencí blíží kulometu v bojové palbě. Zajímá ho cokoliv, co dosud nezná, tedy kromě mluvnice ve škole... Ona se mu vždy snaží vše vysvětlit, jak nejlépe zvládne. Ale na některé otázky nemá odpověď ani teta Wiki. Proč tu věc proboha neutopila v normální popelnici a strkala ji do tříděného odpadu? Rutina, zvyk, blbost?
„To nic není, to zahoď! To je… Je to jen… …Od mixéru…“ vydechne Věra.
„Báro! Sakra, Báro! Slyšíš mě?“ Ivana poskakuje na konci haly a mává rukama, „pojď sem! Máš průšvih! Vypadá to, že tvoje sousedka volala politajty...“
Bára se chvíli rozhlíží kolem. Není si v tom rámusu jistá, jestli kolegyně myslí skutečně ji. Proč by jí kdokoliv volal na pevnou linku, když má mobil? Pak si uvědomí, že byl ráno vybitý a teď leží na nabíječce právě v kanceláři u vedoucí směny.
„No konečně! Jsem si málem vyřvala plíce“ vyčte jí Ivana. „Volá ti sousedka. Vypadá to na pořádněj průšvih...“
„To je nějaká blbost, ne... Jakej?“ diví se Bára. Ale Ivana jen pokrčí rameny, předá telefon a jde si po své práci.
Bára musí do telefonu křičet: „Haló! Tady Bára, co se děje?“
„Paní Podroužková, je u vás sociálka. Váš syn zůstal doma sám. Zase. Celý den. Nikdy se mi to nelíbilo, ale dneska už to nešlo.“
„Vy jste na nás zavolala sociálku? Proč?“
„To ne. Já volala policii. Říkám, že už to nešlo! To oni zavolali sociálku.“